Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Koňařík zpátky v Otrokovicích: Chceme udržet extraligu v regionu

Matěj Koňařík (vpravo) ještě v dresu Brna | foto: Radek Miča, MAFRA

8 2015
Po loňském zisku mistrovského titulu s Vítkovicemi sekl s vrcholovým florbalem. Obavy o osud Otrokovic však Matěje Koňaříka vrátily na extraligové hřiště.

V létě založili s bývalými spoluhráči z Otrokovic zlínský klub Lions a těšili se, jak budou v krajském městě vychovávat svoje florbalové nástupce.

Hrozba sestupu bývalého klubu z nejvyšší soutěže však přiměla Matěje Koňaříka spolu s Jaroslavem Vaňkem a Janem Valčíkem k neplánovanému comebacku do Otrokovic.

„Pád z extraligy by byl obrovskou ránou pro malé pantery i lvíčata. Kluci florbalem žijí, chodí se dívat na zápasy, vidí svoje vzory. A najednou by je neměli,“ objasňuje 29letý Koňařík svoji motivaci k návratu.

Nápad na hostování vzešel z vaší hlavy nebo od Panterů?
Na začátku prosince se ozvaly Otrokovice. Předchozí vzájemná komunikace byla špatná. Nepochopili jsme se, když jsme ve Zlíně založili nový oddíl. Nakonec to dopadlo dobře, hlavy vychladly a začali jsme se zase bavit. Ale jednání byla zdlouhavá.

Hrany mezi Pantery a Lions jsou tedy obroušeny?
Všechno jsme si s Danem Foltou (kouč a předseda Otrokovic) vyjasnili. Pochopil náš záměr, že chceme spolupracovat při výchově mládeže. Doufám, že se to bude rozvíjet. Máme zájem, aby to fungovalo.

Ze všech tří jste váhal nad nabídkou k návratu nejdéle. Proč?
Zvažoval jsem to hodně, protože toho mám opravdu moc. Sice jsem skončil s extraligovým florbalem, ale času méně než předtím. Ale řekl jsem si, že nemůžeme dopustit, aby extraliga z kraje zmizela. Tohle mě přesvědčilo.

Proč jste vůbec sekl s extraligou po titulu?
Byl jsem totálně vyhořelý. Třikrát týdně jsem pendloval mezi Zlínem a Ostravou a měl jsem toho tak akorát. Po náročné sezoně a šťastném postupu do finále jsem si zahrál v O2 Areně a řekl si, že to stačilo. Shodou náhod pak skončil ve Zlíně florbalový klub v Sokolu. Domluvili jsme, že vytvoříme nový a předáme zkušenosti dál. Mužský tým jsme přihlásili do nejnižší soutěže, abychom se udržovali.

V Lions jste šéftrenérem. Naplňuje vás tahle práce?
Je to, co jsem chtěl. Děláme to po svém, jsme svými pány. S Jardou Vaňkem se s tím trochu pereme. Máme nedostatek trenérů, pomáhají nám rodiče. Ale už se to obrací k lepšímu. Když vidíme nadšení dětí a jak se zlepšují, dodává nám to energii.

Kolik jich máte?
Celkově je v klubu asi 150 členů a kromě dvaceti jsou všechno děti od těch nejmenších. Pořád se nám hlásí další, ale máme ve Zlíně zásadní problém s prostory na tréninky. Velké sportovní haly jsou obsazené, využíváme tělocvičny škol, čtvrté základní, průmyslovky, chceme se domluvit se zdravkou.

Podporuje vás radnice?
Město o nás ví, ale existujeme méně než rok, a tím nesplňujeme dotační podmínky. Jsme rádi za každý příspěvek a není jich málo. Něco také vybereme na členských poplatcích.

Pojďme zpátky do Otrokovic. Jak vás přijali bývalí spoluhráči?
V pohodě. Známe i mladší kluky. Můžou se těšit, že nároky na ně se budou stupňovat. Zatím se rozkoukávám a nechci nic velkého řešit. Ale hodně práce bude na týmovém pojetí.

V první zápase po návratu jste vstřelil dvě branky Spartě, ale na body to nestačilo. Byl jste hodně zklamaný?
Přišli jsme vyhrávat. Jestli dám dvě nebo pět branek, je jedno, když prohrajete. Je to neúspěch.

Po osmi měsících jste hrál zase extraligu. Byl jste překvapený, že jste stíhal?
Cítil jsem se dobře, těšil jsem se. Den předtím jsem si šel zalyžovat a zpočátku mě nohy trochu bolely. Do zápasu jsem se ale dostal. Kromě jednoho střídání, kdy jsem si musel odpočinout, jsem si myslel, že to bude horší. Že jsem stačil, je možná smutné pro ostatní.

Kolik času potřebujete, abyste zase nabyl ideální herní kondici?
Ani se do ní nedostanu. Není čas. Učím ve Zlíně na střední škole, dokončuji fakultu sportovních studií v Brně, věnuji se mládeži. Na trénink do Otrokovic se dostanu tak jednou týdně.

Často jste se chodil dívat na zápasy Panterů. Co z nich udělalo druhý nejhorší tým extraligy?
Velké chyby v rozehrávce, které pramenily z toho, že jsou v mužstvu noví a nezkušení hráči. Osm odešlo, a to se muselo projevit. A překvapilo mě, že před zápasem se Spartou panovala v kabině až moc velká pohodička. Na výkon se musíte koncentrovat dříve než těsně před utkáním.

Je play-out realitou, nebo ještě zkusíte zabojovat o play-off?
Přišel jsem hrát do Otrokovic play-off, i když se nám po porážce od Sparty vzdálilo.

To ale budete muset nejspíše vyhrát zbývajících devět zápasů základní části.
Když kluci dokázali porazit první Střešovice, tak proč ne? A pokud to nevyjde, můžeme se dobře připravit na zápasy o záchranu. Když budeme kompletní, nemůžeme spadnout.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze