Koňařík myslel, že reprezentace už pro něj skončila. Přesto je zpátky

Na začátku prosince budou čeští florbalisté ve Švýcarsku obhajovat na mistrovství světa bronzové medaile a je docela možné, že na šampionátu bude poprvé v historii i hráč otrokovických Panterů. Útočník loňského extraligového nováčka Matěj Koňařík dostal letos už podruhé pozvánku do reprezentace.

Po dubnovém turnaji Euro Floorball Tour ve Švýcarsku ho trenér Tomáš Trnavský pozval i na kondiční soustředění tento víkend do Mikulova.

"Překvapením pro mě byla spíše první pozvánka. I když se hodně lidí omluvilo, nečekal jsem ji," podotkl 27letý odchovanec vsetínského florbalu, který se vrátil do reprezentace po čtyřech letech. "Už jsem si myslel, že na mě trenér úplně zapomněl. Udělal mi velkou radost."

Jak jste byl vytížený na turnaji ve Švýcarsku?
Odehrál jsem kousek zápasu proti Finsku a celý se Švédskem, což pro mě byl obrovský zážitek. Byl to pro mě první duel proti Švédsku v kategorii mužů. Byl jsem lehce nervózní, ale nakonec to nedopadlo špatně. Ve třetím utkání se Švýcarskem jsem se ale zranil.

Úroveň mezinárodního florbalu s českou extraligou se asi nedá moc srovnávat, že?
Je to frmol. Hlavně proti Finsku a Švédsku to byla neskutečná rychlost. Kolikrát jsem se na hřišti jen otáčel a díval, jak míček lítá.

Jaké má s vámi trenér plány?
Říkal mi, že mě chce vyzkoušet jako napadající běhavé křídlo. Věřím, že mu ukážu, že na reprezentaci mám.

Myslíte hodně na mistrovství?
Sen to je, i když nevím, jak moc reálný. Kdybych ale takové sny neměl, asi bych florbal ani nehrál. Bude jen záležet na mě, jaké výkony budu podávat v extralize. O konečné nominaci také hodně napoví zářijový turnaj v Pardubicích. Na dvacet míst je třicet lidí.

Vzpomenete si ještě na svůj první reprezentační zápas?
(dlouze přemýšlí) Možná to bylo proti Lotyšsku v Brně. Na tyhle momenty ale nemám vzpomínky ani paměť.

Je těžké se dostat se do reprezentace plné krajánků z Otrokovic?
Ačkoliv to bude znít špatně, pořád se jako Panter necítím. Mám tady za sebou první sezonu. Těžím ze svých předchozích angažmá. Samozřejmě je ale těžší se do nároďáku dostat z takového provinčního klubu, jako jsou Otrokovice.

Také jste hrál ve Švýcarsku. Proč jste tam skončil?
Mělo to dva důvody. Kvůli osobnímu životu a také jsem se nedomluvil na podmínkách. Byla to škoda, protože jsme postoupili do nejvyšší soutěže. Druhá švýcarská liga zase takovou kvalitu nemá, možná čtyři nejlepší týmy by mohly hrát naši extraligu. I když už na to asi nemám věk, rád bych se do Švýcarska ještě vrátil. Je to nádherná země, žilo se mi tam krásně. Pracoval jsem v kontrole jakosti, pak jsem chodil na tréninky.