„Kdybych měl nulu a vyhráli jsme, tak jsem také spokojený,“ mávl rukou Ťopek, který kvůli svému vytížení předal kapitánskou pásku Vaňkovi. Role hrajícího šéfa ho prý nijak nesvazovala. „Zodpovědnost cítím vždycky, ale na hřišti jsem byl hráč, ne předseda.“
Panteři uspěli hned v úvodním extraligovém kole, loni přitom čekali na první bod až do osmého. A shodou okolností ho získali také s Pardubicemi. „Cíl je stále stejný – dostat se do play-off. Tohle byl první krok. Nebude se opakovat dlouhá série bez bodového zisku, máme tři body a můžeme se v klidu soustředit na Vítkovice,“ prohodil Ťopek.
V půlce první třetiny Otrokovice prohrávaly 0:2, panice však nepropadaly. „Jelikož to bylo v deváté minutě, tak jsem si říkal, že máme ještě spoustu času. Kdybychom dostali na 0:3, tak bychom byli asi v průšvihu. Ale takhle jsem věřil, že to stihneme otočit.“ Obrat nastartoval sám kontaktní brankou ve 13. minutě.
„Uklidnilo nás to,“ všiml si Ťopek. Před poslední pauzou vedli domácí už 5:2. „Vítězstvím jsem si byl ale jistý až v závěrečné minutě, kdy jsme dali sedmý gól.“
Při soupeřově hře bez gólmana ho zařídil opět on, Uhrinovskému předložil míček před prázdnou klec. Ťopek potvrdil, že jeho místo je v útoku, a ne v obraně, kam ho tvrdošíjně stavěl předchozí kouč a předseda Daniel Folta.
„Během léta se vyklubali šikovní obránci, a tak na mě vzadu nezbylo místo,“ usmíval se Karel Ťopek.
