Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Choupenitch vstřebal zklamání a říká: Na talíři nemám naservírované nic

Olympijská premiéra Alexandra Choupenitche (na snímku) skončila. Český šermíř nestačil na obhájce stříbra Aláldina Abúelkásima z Egypta a prohrál 8:15. (7. srpna 2016) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

26 2016
Poté, co v Riu došermoval svůj první a zároveň poslední zápas, působil zdrceně. „Atmosféra a všechno ostatní mě natolik pohltilo, že jsem nebyl schopný předvést to, na co jsem měl,“ povzdechne si fleretista Alexander Choupenitch. Chmury už však po olympiádě vymizely, místo nich se přivalila nová energie.

„Zpětně se na to dívám jako na obrovskou zkušenost a odrazový můstek do budoucna. Je to pro mě velká motivace,“ hlásí 22letý Brňan odhodlaně.

Čím vás olympijská atmosféra tak rozhodila?
Neřekl bych, že mě to úplně rozhodilo a nevěděl bych, co se děje. Ale bylo to prostě jiné. Například jsem neslyšel ani slovo, co mi říkal trenér. V televizi to slyšet bylo, protože tam byl mikrofon, ale vedle mě šermoval Brazilec a v hale nebylo slyšet vůbec nic, pomalu ani rozhodčí. Taky jsem možná udělal chybu, že jsem do té haly nešel předtím. Z klidu jsem tak přešel rovnou do burácejícího prostředí, což pro organismus není dobré. Ale na nic se nevymlouvám. Všichni jsme měli úplně stejné podmínky a všichni jsme s tím mohli naložit, jak jsme chtěli.

Celkově vám vaše první olympiáda přinesla jaký zážitek?
Úžasný. Moc se mi to líbilo, hlavně soudržnost a parta. Chodili jsme fandit ostatním sportovcům, a kdo nemohl jít kvůli závodům, tak fandil přímo v naší budově ve společném obýváku. Přišlo mi to strašně sympatické. Byl tam také perfektní servis českého olympijského týmu. Vše, co jsme potřebovali, jsme měli. Myslím, že perfektní výkony, co tam naši sportovci předvedli, byly i zásluhou olympijského týmu. Fungovala kolem něj taková aura. A líbily se mi i ostatní sporty.

Jaké například?
Byl jsem u toho, když Michael Phelps získal své dvacáté zlato, byl jsem zafandit holkám na beachvolejbale a atmosféra byla krásná. Hodně lidí říkalo, že na Londýn to vůbec nemělo ohledně organizace nebo jídla. Ale já nejsem žádná primadona, takže jsem se tam v pohodě najedl a přinejhorším skočil člověk po závodě do mekáče, kde samozřejmě byla obrovská fronta, ale dalo se to. Všichni jsme to ve zdraví přežili a vrátili jsme se zpátky, což je nejdůležitější.

Druhá role

Není jen šermířem, ale také zaníceným bojovníkem za šerm. Alexander Choupenitch dělá maximum, aby u nás nezvyklý sport zviditelnil. Od pátku do středy tak pořádá v Brně už druhé soustředění pro děti. A na sobotu připravil také fleretovou exhibici.

Něco takového ještě v Česku nebylo. Je to moje odměna lidem, co mi fandí a nemají možnost mě sledovat v Česku. Chci, aby mohli šerm víc poznat, rád bych jej dostal do povědomí lidí,“ popisuje Choupenitch.

Akce však bude jen pro zvané. „Momentálně není prostor pro větší exhibici,“ vysvětluje brněnský mladík.

Jak na vás zapůsobilo samotné Rio?
Udělalo to na mě pohodový dojem. Byl jsem v životě na lepších místech, ale určitě to nebylo nijak hrozné.

V jakém jste po olympiádě rozpoložení?
Mám obrovskou chuť pracovat. Po každé sezoně jsem byl ve stavu, že jsem měl potřebu si odpočinout a nešermovat, měl jsem toho plné zuby. Ale teď ten pocit nemám, i když jsem byl psychicky a fyzicky strašně unavený, a to nemyslím jenom z olympiády. První dny po ní jsem si odpočinul, ale teď už chci znovu skočit do tréninku, hrozně se těším na začátek sezony a výzvy, které jsem si stanovil. První úkol bude najít nového trenéra, protože s tím v Itálii jsme spolupráci ukončili.

V Riu s vámi byl svazový trenér Josef Prokeš, jaká je jeho role?
Je důležitý, minimálně pro pohodu, že jsem tam nebyl sám, protože z toho by se člověk úplně zbláznil. Dělá mi servis, opravuje flerety, zařídí, co potřebuju, chodí na mítinky, pomáhá mi se rozcvičit a dělá věci, na které bych při závodech neměl čas. Byla to super výpomoc a strašně moc mu za to děkuju, ale všichni včetně něj vědí, že potřebuju člověka, s kterým se budu dál posunovat po technické a taktické stránce.

Jsou takoví lidé v Česku?
Samozřejmě nejsou, to by bylo jednoduché. Kdybych dělal nějaký v Česku známější sport, tak bych za někým přišel a bylo by to v pohodě. Ale musím hledat v cizině. Buď může přijít zahraniční trenér k nám, což by ale stálo nemalé finanční prostředky, nebo zase budu někam dojíždět. Což samozřejmě stojí míň, ale zase je to náročnější pro mě. Znamená to víc cestování, což je jedna z věcí, která člověka brzdí. Cestování je sice super, ale cestovat 28 dní z třiceti už zase tak super není.

Kam nejčastěji cestujete?
Dojížděl jsem na soustředění do Itálie, do Londýna. Ta soustředění jsou fajn, ale pořád je to dojíždění a není tam ten komfort, že přijdete domů a máte s kým trénovat. Ale já se v žádném případě nechci vymlouvat, jsem za to vděčný. A aspoň můžu projevit vlastní aktivitu. Nemám nic naservírované na talíři, vychází to ze mě a díky tomu se můžu dostat dál.

Český šermíř Alexandr Choupenitch (na snímku) při zápasu s Aláldinem Abúelkásimem z Egypta. (7. srpna 2016)

Český šermíř Alexandr Choupenitch (na snímku) při zápasu s Aláldinem Abúelkásimem z Egypta. (7. srpna 2016)

Jak budete nového trenéra hledat?
Přes kontakty, člověk se musí podívat na internet. Není to vůbec jednoduché, protože po olympiádě vždycky nastane mišmaš a trenéři se prostřídají. Musím hledat svoje cesty a doufám, že se mi to povede. Ale nic konkrétního ještě vyhlédnuto nemám. Musím si od toho dát chvíli odstup a dát jej i trenérům, aby si po náročné sezoně taky odpočali.

Co vůbec ukázaly souboje na olympijské planši?
Bylo zajímavé, že u nás ve fleretu nastupovali mlaďoši. Vítěz byl ročník 92, druhý 94 a třetí 92, ještě nedávno junioři. Takže nastupuje mladá síla.

Autor:







inSPORTline RioinSPORTline Rio

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze