Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Finiš na Champs-Elysées, to je droga sprinterských es

CHAMPS-ELYSÉES. Závěrečná etapa Tour de France do Paříže se jede v sousedském tempu. Na Champs-Elysés se však znovu začne závodit, prvenství u Vítězného oblouku se cení. | foto: Profimedia.cz

25 2010
Cyklističtí vrchaři už svůj Tourmalet měli. Na spurtéry ten jejich teprve čeká. Dnes v Paříži, na samém konci Tour, v posledních stovkách metrů etapy, která bude triumfální jízdou, ale jejíž finiš se opět promění v neoficiální mistrovství světa sprinterů.

"O takovém cíli celé Tour jsem snil. Nic jiného než nejkrásnější bulvár světa jí nebylo hodno," říkal Félix Levitan, někdejší šéf závodu. Letos je tomu 35 let, co ji na Champs-Elysées přivedl.

Na 70 metrů široké třídě spálí sprinteři poslední zbytky energie. "Závodit tady je droga," vypráví Eddy Planckaert, který tu v roce 1988 vydřel zelený dres. "Vnímáte dav, křik, magiimísta, příležitost.

To vše ve vás vytváří pocit, že centrum jednoho z nejúžasnějších měst je jen vaše. Cítíte úlevu, že zítra už vás nečekají žádné hory, na které se musíte šetřit, že můžete jet tak rychle, jak jen dokážete. To rozjaření se šíří celým pelotonem."

Právě o takový spektákl šéfové Tour stáli. Dlouhá léta vrcholila časovkou s cílem na slavném velodromu v Parku princů. Jenže ten padl v roce 1967 za oběť výstavbě městského okruhu. Závěr Tour se tedy stěhoval, až na velodrom ve Vincennes, do mnohem podřadnější lokality.

Lévitan věděl, že musí zakročit, a nechtěl nicmíň než Champs-Elysées. "Nemáš šanci," tvrdili mu přátelé. Vždyť jen třikrát předtím byl bulvár uzavřen pro běžný provoz: když si tu Němci po pádu Francie uspořádali roku 1940 vojenskou přehlídku, pak na oslavu osvobození a později na další přehlídku v den výročí dobytí Bastily.

Jenže Lévitan tahal za nejvyšší politické nitky. Vedly k Jacquesu Chirakovi, který byl v roce 1974 poprvé premiérem – a také cyklistickým nadšencem. "Zařídím to," slíbil.

Od té doby se tu dojíždělo 34 etap a jedna časovka, ta nejpamátnější, v níž Greg LeMond o 8 vteřin porazil domácího Laurenta Fignona. Tehdy se psal rok 1989, Francouzská republika slavila 200 let a organizátoři ji vedli po trase, kudy 7 000 žen pochodovalo do Versailles, aby přinutily krále Ludvíka XVI. k rezignaci.

Za posledních 35 let vidělo Champs-Elysées jen čtyři zdařilé úniky a 30 spurtů pelotonu. Vidělo, jak tu vítězí muž ve žlutém dresu, když vrchař Bernard Hinault předstihl sprintery. Sledovalo, jak Džamolidin Abdužaparov ďábelsky rozkmitává své kolo, dvakrát vítězí, ale také jak naráží do bariéry a leží v bezvědomí. A v roce 2001 bulvár oslavoval spurt Jána Svorady!

Kdo bude hrdinou dnes? Brit Cavendish? Ital Petacchi? Konec Tour s korunovací krále i s bojem o sprinterský Olymp je tu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze