"Nedá se jednoznačně tvrdit, zda jsem spokojený či zklamaný. Od finále jsem si sliboval víc, trochu jsem riskoval, zkoušel jsem jiný krokový rytmus mezi překážkami. Věřil jsem si, měl jsem formu a chtěl jsem získat. Když to nevyšlo mohu být zklamaný. Ale je to jenom sport a žádný závod se už vrátit nedá," říká pětadvacetiletý Plzeňan, který před odjezdem do Edmontonu tvrdil, že jeho cílem je finále.
"Dostat se na šampionátu mezi nejlepších osm je vždycky hodně obtížné. Je nutné podstoupit náročný systém kvalifikací, ve kterých se může stát cokoliv. Zde už ztroskotal nejeden velký favorit. Proto jsem v Kanadě plánoval postupně. Když jsem se probojoval až do finále, chtěl jsem udělat supervýsledek. Risk však nevyšel. Doběhl jsem sice osmý, ale poté, co rozhodčí diskvalifikovali Rusa Gorbana, jsem sedmý. Pravidla jsou jasná. Já běžel poctivě, on možná i nechtěně švindloval. Zkracoval si dráhu. Beru, že je proto spravedlivé, že jsem skončil sedmý. Je to posun o jedno místo proti Aténám. Když to takhle krůček po krůčku půjde dál, možná že ve čtyřiceti letech mistrovství světa nakonec vyhraju," smál se Jiří Mužík i přes únavu z náročné cesty.
"S trenérem Daliborem Kupkou spolupracuji jen tři měsíce, proto výsledek z Edmontonu je hodně dobrý a jsem spokojený. Teď by už měly výsledky letět jenom nahoru. Zatím bylo největším úspěchem světové finále, nastal čas pomýšlet i na medaile," tvrdí odvážně Mužík.
Překážkář, který závodí za pražskou Duklu, doufá, že dobrý výsledek může přijít ještě letos. "Já se vlastně jedu domů jenom vyspat, hodit prádlo do pračky a vzít si čisté. Plzeň je pro mne jen evropská mezizastávka, odlétám na atletický mítink Golden League, který je v pátek v Curychu. Bude to ale sázka do loterie, vůbec nevím, co se mnou americko-evropská aklimatizace udělá. Jsem připraven na všechno, stát se totiž může opravdu cokoliv," zvažuje atlet své šance před curyšským startem.
Jiří Mužík, protože na oslavu není čas, ani domů nevzkazoval, co mu mají po návratu připravit dobrého. "Mami určitě něco dobrého přichystala, možná, že bych si dal tradiční české zelí, i když ale vepřové ani hovězí maso nejím. Ale ani pivu nyní moc nedám, i když ho mám jako každý správný Plzeňák samozřejmě rád. V sezoně se totiž vyhýbám alkoholu, ani se nechodím nikam mezi lidi odreagovat. Musím si to pak vynahradit, když skončí sezona. Sklenka červeného vína při oslavě mi nikdy nevadí.