Gólman Filip Šindelář neodložil betony a lapačku ani v červnu. Devětadvacetiletý brankář, který na začátku května přestoupil z hokejové Mladé Boleslavi do Vítkovic, totiž reprezentuje Česko na hokejbalovém mistrovství světa v Plzni.
"Hlavní rozdíl je v míčku a puku. Míček si po střele dělá co chce, takže musíte čekat do poslední chvíle, aby nějak nezměnil směr a nepropadl.
Co se týče pohybu po betonu, to si zvyknu během týdne,“ hledá Šindelář odlišnosti mezi oběma sporty. "Ale přechod z ledu je znát,“ dodává.
S hokejbalem začínal, a vlastně i skončil, ve Vlašimi. "Když kluci v sezoně 2005 až 2006 postoupili do extraligy, přestal jsem hrát,“ vypráví.
"Pokračoval bych rád, ale není čas, dvakrát za sebou jsme s Boleslaví měli sezonu až do dubna, takže se mi obě soutěže kryjí,“ dodává trochu zklamaně.
O to raději by teď své resty napravil. Jak? Třeba úspěchem na šampionátu v Plzni. "Naším cílem je finále. V něm bychom rádi porazili Kanadu, která se tam asi dostane. Ale to bude hodně těžké,“ myslí si.
K vysněnému vrcholu začali čeští hokejbalisté rychle stoupat. Vlastně se k němu přímo rozběhli. Pět zápasů = pět výher a skóre 27:6.
"Škoda, že si to užívám spíš z lavičky,“ dodává Šindelář trochu trpce.
Zatím se střídá s Petrem Šulanem, který odchytal první a třetí zápas s čistým kontem. Šindelář nastoupil proti Indii a pomohl k výhře 3:2. Ve včerejším semifinále naskočil do třetí třetiny. Češi porazili Slovensko 5:4 v prodloužení a dnes je v 17 hodin čeká finále s vítězem duelu USA - Indie.
"V něm bych nastoupil moc rád. Uvidíme, kdo bude chytat. I když to není tak důležité, jsme jeden tým a jdeme za jedním cílem,“ říká.
Už jistá medaile ze světového šampionátu je ideálním lékem na nepříliš vydařenou sezonu.
Vlašimský rodák odchytal letos v extralize pouhých 17 zápasů, ve skupině o udržení pak přidal další tři. Část sezony navíc strávil v prvoligových týmech Vrchlabí a Poruby.
V Mladé Boleslavi prožil s přestávkami osm let, začal ve druhé lize a skončil v nejvyšší soutěži. "Byl jsem tam dlouho a už jsem potřeboval změnu,“ říká.
Když počátkem května přiletěla nabídka z Vítkovic, neváhal. Přestože jde na pozici dvojky za reprezentanta Štěpánka. Kromě změny prostředí ho lákaly i vyšší ambice ostravského klubu. "Vítkovice se pohybují v tabulce úplně jinde, chtěl bych si zkusit play-off,“ říká.
Na takové starosti je ale zatím času dost, puky jsou stále uschovány. Teď je třeba soustředit se na míček.
"Hlavní rozdíl je v míčku a puku. Míček si po střele dělá co chce, takže musíte čekat do poslední chvíle, aby nějak nezměnil směr a nepropadl.
Co se týče pohybu po betonu, to si zvyknu během týdne,“ hledá Šindelář odlišnosti mezi oběma sporty. "Ale přechod z ledu je znát,“ dodává.
S hokejbalem začínal, a vlastně i skončil, ve Vlašimi. "Když kluci v sezoně 2005 až 2006 postoupili do extraligy, přestal jsem hrát,“ vypráví.
"Pokračoval bych rád, ale není čas, dvakrát za sebou jsme s Boleslaví měli sezonu až do dubna, takže se mi obě soutěže kryjí,“ dodává trochu zklamaně.
O to raději by teď své resty napravil. Jak? Třeba úspěchem na šampionátu v Plzni. "Naším cílem je finále. V něm bychom rádi porazili Kanadu, která se tam asi dostane. Ale to bude hodně těžké,“ myslí si.
K vysněnému vrcholu začali čeští hokejbalisté rychle stoupat. Vlastně se k němu přímo rozběhli. Pět zápasů = pět výher a skóre 27:6.
"Škoda, že si to užívám spíš z lavičky,“ dodává Šindelář trochu trpce.
Zatím se střídá s Petrem Šulanem, který odchytal první a třetí zápas s čistým kontem. Šindelář nastoupil proti Indii a pomohl k výhře 3:2. Ve včerejším semifinále naskočil do třetí třetiny. Češi porazili Slovensko 5:4 v prodloužení a dnes je v 17 hodin čeká finále s vítězem duelu USA - Indie.
"V něm bych nastoupil moc rád. Uvidíme, kdo bude chytat. I když to není tak důležité, jsme jeden tým a jdeme za jedním cílem,“ říká.
Už jistá medaile ze světového šampionátu je ideálním lékem na nepříliš vydařenou sezonu.
Vlašimský rodák odchytal letos v extralize pouhých 17 zápasů, ve skupině o udržení pak přidal další tři. Část sezony navíc strávil v prvoligových týmech Vrchlabí a Poruby.
V Mladé Boleslavi prožil s přestávkami osm let, začal ve druhé lize a skončil v nejvyšší soutěži. "Byl jsem tam dlouho a už jsem potřeboval změnu,“ říká.
Když počátkem května přiletěla nabídka z Vítkovic, neváhal. Přestože jde na pozici dvojky za reprezentanta Štěpánka. Kromě změny prostředí ho lákaly i vyšší ambice ostravského klubu. "Vítkovice se pohybují v tabulce úplně jinde, chtěl bych si zkusit play-off,“ říká.
Na takové starosti je ale zatím času dost, puky jsou stále uschovány. Teď je třeba soustředit se na míček.
