Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Světoběžník Rejlek se vrací domů. Chce se předvést kamarádům

Filip Rejlek na archivním snímku | foto: Archiv VK Karlovarska

14 2017
Prošel soutěžemi nejvyšší úrovně ve Francii, v Itálii, v Jižní Americe i v Asii, ale teprve po návratu zpět do českého volejbalového prostředí zažije Filip Rejlek to pravé souznění fanoušků s klubem. „Kluci mi říkali, jak obrovský tu byl zájem fanoušků o setkání s hráči po sezoně,“ divil se čerstvý univerzál Karlovarska.

V zahraničí jste strávil dvanáct sezon, většinou ve vyspělých volejbalových zemích. Skutečně nepamatujete podobný zájem příznivců klubu?
V cizině je něco takového opravdu neobvyklé. Tam, kde jsem hrál, to skoro neexistovalo. Takovou podporu jsem nezažil v Brazílii ani ve Francii. A v Dubaji nebo v Turecku už vůbec ne, tam byly poloprázdné až prázdné haly.

Poslední rok jste působil v klubu Vibo Valentia, a v Itálii patří volejbal přece k nejpopulárnějším sportům.
Až teď v Itálii jsem zájem fanoušků zažil, to je pravda. Byl to malý klub, kde se fanoušci chtěli s hráči vidět.

Filip Rejlek

*10. května 1981, Příbram

Výška: 197 cm

Post: univerzál

Kariéra: Dukla Liberec (1999-2005), Toulouse (2005-2008), Paříž (2008-2009), Tourcoing (2009-2011), Montpellier (2011), Minas (Braz., 2011-2014), Galatasaray Istanbul (2014-2015), Al Shabab (SAE, 2015-2016), Vibo Valentia (It., 2016-2017)

Klubové úspěchy: 2x mistr Česka, mistr Francie, bronz v brazilské lize, klubový vicemistr Jižní Ameriky, vítěz Českého poháru

Věděli jste? Filip Rejlek rád jezdí na motorce a je vášnivým rybářem.

Co vlastně můžete příznivcům Karlovarska nabídnout?
Předně se na ně hrozně těším. Hlavní cíl je diváky nezklamat, chci pomoct Karlovarsku bojovat o ty nejvyšší stupně.

V každé ze špičkových soutěží, ve které jste působil, jste se dokázal prosadit a být oporou svého mužstva, proto budete v Česku ostře sledovaným hráčem. Jak se s takovou pozicí vyrovnáte?
Když jsem hrál doteď v zahraničí, všichni mě vnímali jen okrajově, občas viděli nějaký výsledek. Možná to zní trochu ješitně, ale je mi jasné, že mě spousta kamarádů a volejbalová veřejnost budou sledovat. Já nechci podávat jen průměrné výkony, chci se předvést v tom nejlepším světle. Volejbal mě pořád baví, motivuje mě a mám chuť na sobě pracovat i v šestatřiceti letech.

A vaše osobní přání do nadcházející sezony?
Doufám, že si to všechno budu užívat a bude to pro mě i krásné vzpomínání. Už se těším, až navštívím palubovky v Liberci, v Příbrami nebo v Budějovicích. Možná to na spoustě míst bude vypadat stejně jako v době, kdy jsem odcházel. A přeju si, aby mě volejbal bavil dál a abych se jím nestresoval.

Copak hrozí, že se bude tak zkušený hráč sportem ještě stresovat?
Je to trochu zvláštní. Když jsem hrál v Brazílii nebo v Itálii, tam ten stres byl obecně mnohem vyšší, ale myslím, že jsem to tak vůbec neprožíval ve srovnání s tím, co mě čeká před domácím publikem.

Těšíte se na fanoušky a do nového klubu, ale co česká extraliga? Její úroveň se zvyšuje a navíc se vám vrací vážný konkurent, hvězdný univerzál Jan Štokr.
Abych byl upřímný, trenéři mi vždycky před zápasem říkali: poraž toho univerzála, který stojí na druhé straně! A já si to beru za své před každým zápasem, nechci být horší než univerzál soupeře. Já se neměřím se smečaři, ale jedině s univerzálem, kterého chci vždycky porazit.

Jak vůbec vnímáte případné porážky?
Nemám rád prohry, těžce je nesu. Po nich v noci nespím, v hlavě si pořád promítám, co jsem měl udělat jinak, i když je už pozdě a nedá se s tím nic dělat.

V mužstvu Karlovarska se potkáte s řadou volejbalových osobností, vítězných typů. Jaká bude vaše role v týmu?
Já jsem nikdy nebyl typ hráče, který by někomu něco říkal, vysvětloval. Spíš se snažím odvést na hřišti maximální výkon. Když jsme u těch typů hráčů, v paměti mám Jirku Nováka (současný trenér Karlovarska), kterého jsem potkal v Paříži. On nikdy nekřičel, ale to, co řekl, platilo, každý tomu věřil. Byl přirozená autorita. Teď v Karlovarsku je Hudec (Ondřej Hudeček) jasný kapitán, to je vůdčí typ.

Jak se v novém prostředí po návratu do vlasti zabydlujete?
Bydlení už máme, ale nastěhujeme se až před přípravou. Bude to teď velká smršť, veliká změna, brzy se nám narodí první dcera. A tu bychom nechtěli odtrhávat od rodiny, ať si užívá s babičkami a s dědečky. I proto jsme se už rozhodli vrátit se zpátky, už jsme nechtěli cestovat, chceme větší pohodu.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze