Ne že by zrovna tohle mělo být pravé jaro. V Česku sněžilo, vítr lámal a ničil - a podobné to bylo i v Německu. Vždyť také házenkáři Kielu o víkendu kvůli stromům popadaným na dálnici přijeli ze zápasu až ve čtyři hodiny ráno.
Ale pro Filipa Jíchu je jaro svým způsobem pokaždé krásné nehledě na počasí. „Vždycky totiž startuje zúčtování sezony. A na to se hrozně těším,“ říká házenkářský kanonýr.
Začíná se v neděli, kdy Kiel hostí v bundeslize tým Rhein-Neckar Löwen. Loni jejich sprint rozhodl až celkový rozdíl skóre, letos jsou rivalové osm kol před koncem zase na stejné bodové kótě.
Titul nikdo jiný získat nemůže, sportovní Německo se těší. Je to takové házenkářské El Clásico?
Myslím, že rivalita ani vzdálenost mezi městy nejsou takové, aby se to dalo nazvat zápasem, co všechny elektrizuje. Třeba derby s Flensburgem hrajeme v rámci stejné spolkové země, souboje s Löwen mají malou historii. Ale to nic nemění na tom, že jde o extrémně důležitý zápas.
Berete to tak, že kdo vyhraje, oslaví začátkem června titul?
Tak si to říct netroufnu. V minulé sezoně jsme s Rhein-Neckar prohráli pět kol před koncem, karty byly otočené - a stejně jsme titul nakonec brali my. Pokud si udržíme náš standard a domácí neporazitelnost, máme to dobře rozehráno. Když si zavoláme příští týden po dalším těžkém duelu venku v Magdeburgu a my budeme mít o 4 body víc, řeknu, že už to nepustíme.
Bundesligu už jste vyhrál šestkrát, naposledy loni díky rozdílu skóre. Dává vám to sílu?
Za roky v Kielu jsme vždycky měli jednoho velkého soupeře. S Hamburkem se rivalita dala krájet. Pak Flensburg, poslední tři roky Rhein-Neckar Löwen. Pořád se s někým pereme o to, být nejlepší - že jsme zatím skoro vždycky měli navrch, je sice hezké, ale pro stávající úspěch to nic neřeší.
Zpátky k šlágru. Má i další rozměr: soupeř vás vyřadil v Německém poháru a vy jste pak napsal otevřený dopis jeho kapitánovi, že udeřil pěstí vašeho spoluhráče. Zákrok zůstal nepotrestán.
Bude to vyhecované tak jako tak, mediální zájem je patřičný k důležitosti utkání. Samozřejmě se bude probírat ze všech stran a znovu opakovat to, co udělal Uwe Gensheimer - a jak Jícha reagoval. Neovlivňuje mě to a ani netrápí.
Trváte si tedy na svém?
Stoprocentně. Rozhodně si stojím za tím, že do házené - ať už regionální, hobby, nebo světové – tohle nepatří. To jsem pak řekl Uwemu i do telefonu. Ať je všechno v rámci házenkářských férových pravidel. Může se stát, že někdo někoho trefí do obličeje, pokud v tom není úmysl. Je tolik možností, jak hrát tvrdě a čistě. A stejně to protihráče bolí, i když jde o férové zákroky.
Loni se mezi vámi a Rhein-Neckar Löwen spustil sprint, při bodové vyrovnanosti rozhodl až rozdíl skóre. Může to tak být i letos. Mění to přístup obou týmů?
Je pravda, že se od minulé sezony trochu změnil. Myšlení a chápání toho, jak hrát házenou, je jiné.
V čem konkrétně?
Když jsme před třemi lety v zápase vedli a rozjeli demonstraci naší síly, před koncem nás trenér prostřídal a třeba mi vyčítal, že přestávám bránit. Člověk v obraně ustupoval; když dal soupeř gól, řeknete si - dobrý, dohrajeme to. To teď je jinak.
Protože jste poznali, že každá branka může rozhodnout?
První věc: chceme vyhrát, hlavně získat dva body. Ale když už cítíme rozjetost, nepolevíme. Při time-outu jdeme k sobě a je znát energie, že i posledních deset minut budeme chtít běhat a vydolovat maximum z toho, co soupeř dovolí.
Sezona finišuje, vrcholí boje v bundeslize, Lize mistrů, s reprezentací o Euro. Těšíte se?
Hrozně. Někdo mi říkal, že pokud postoupíme do Final Four Ligy mistrů, čeká nás včetně nároďáku posledních 16 zápasů. To při našem obvyklém zatížení není na zbývající dva a půl měsíce tak moc. Navíc sám cítím, že se po podzimní operaci a trojnásobné chřipce v zimě škrábu ze dna nahoru. To mě strašně baví a dává mi to energii.
