Fibingerová odpověděla vztyčením osmi prstů - stávala se právě poosmé halovou mistryní Evropy. „Navykla jsem si, že medaile k mému jménu patří,“ řekla hrdě.
Pokud lze přímo u jména Fibingerové písemně doložit pozitivní dopingový nález, pak právě na tomto mistrovství v Aténách.
Nekontrolovala snad Fibingerovou pražská antidopingová laboratoř před odjezdem?
Dát do trezoru - H. F.
Jistě! To víme bezpečně, i když pramen, který to konstatuje, je neobvyklý. Dočteme se o tom v Závěrečné lékařské zprávě o Heleně Fibingerové z Městské nemocnice v Ostravě, datované 12. května 1985. Kde se vzal zájem ostravské nemocnice? Fibingerová v Ostravě bydlela a měla tu mnoho vlivných kontaktů.
Tato zpráva, spolu s několika přílohami, byla uložena v deskách, na nichž je rukopisem místopředsedy ÚV ČSTV Rudolfa Duška napsáno: Dát do trezoru - H. F.
Podle zprávy ostravské městské nemocnice, přeložené pro potřeby Evropské atletické asociace do němčiny a francouzštiny, pozorovala na sobě Fibingerová už asi rok jisté nepříjemné změny. „Při provedeném laboratorním vyšetření v únoru 1985 (MUDr. Šlechtová, Praha) byla zjištěna hraniční hodnota testosteronu.“
To se uvádí v oné zprávě, bez podotknutí, že šlo o tajný test v antidopingové laboratoři. Hormon testosteron má schopnost vytvářet mužské pohlavní znaky a podporovat tvorbu svalstva.
Pustit Fibingerovou s hraniční hodnotou testosteronu do Atén bylo riziko. I oficiální test v Aténách ukázal zvýšený poměr testosteronu a epitestosteronu - pozitivní nález! Slavné atletce hrozil skandál.
Lékaři našli nádor
Téměř za dva měsíce po halovém mistrovství se Fibingerová 22. dubna 1985 podrobuje na nukleárním oddělení medicíny KÚNZ OstravaPoruba vyšetření s výsledkem patologické hodnoty testosteronu.
Hned nato byl zjištěn už zesnulým MUDr. Oldřichem Kempným nezhoubný nádor v organismu. Nádor byl podle závěrečné lékařské zprávy z 12. května 1985 "značně hormonálně aktivní“.
Zpráva, poslaná na úřední místa Evropské atletické asociace, čímž se dostala do sportovní jurisdikce k došetření údajného dopingu, je podepsána pěti lékaři a opatřena třemi razítky zdravotnických zařízení.
Všichni dosvědčují, že testosteron do organismu Fibingerové „propašoval“ nezhoubný nádor. Žádný doping! Už nikdo o tom neměl pochybovat.
Dvanáctého června 1985 se případ uzavírá dvěma dopisy švédského funkcionáře Arne Ljungqvista kolegům v Evropské atletické asociaci. První, adresovaný do Paříže Pierru Dasriauxovi, končí: „Souhrnně řečeno, případ Heleny Fibingerové není případ dopování, a neměl by tedy vést k dalším akcím ze strany EAA a IAAF.“
Druhý dopis je adresován do Prahy Rudolfu Duškovi, místopředsedovi ČSTV a vysokému funkcionáři Evropské atletické asociace. „Milý Rudi, v příloze zasílám kopii mé oficiální odpovědi Pierru Dasriauxovi. Jak můžete vidět, je moje zpráva dosti podrobná... Tím by případ měl být uzavřen.“
Fibingerová: Já že se něčeho bojím? Omyl!Já už nemám co říct. Tak zpočátku odmítla bývalá koulařka Helena Fibingerová pokus o rozhovor na téma doping. Nemusíte se obávat nějakých neprůkazných nařčení, já jen... Jde o jednu vážnou příhodu ve vašem životě. Ale jsou tu jisté okolnosti... Podpůrných prostředcích? Ale přece jen... Tohle já vám přece nevyvracím! Jen bych chtěl konečně říct, že podle jistých dokumentů jste měla při jednom závodě pozitivní dopingový nález. Na halovém ME v Aténách 1985. Vím, že... Za co? Ano, Stejskalův ústav a Antidopingová laboratoř. Ta vám dělala testy před každým výjezdem. V Ostravě konzilium lékařů zjistilo, že jste trpěla nezhoubným nádorem, který produkoval testosteron. Paní Heleno, existují ještě i jiné dokumenty, kde se objevuje jméno vašeho manžela, trenéra Šmída. Ale je tu dopis, psaný dokument… Ale vydatně pomoci může? |