Netradiční formát automobilového klání nabídl mimo jiné i souboj národních týmů a spíš než vražednému boji o setiny se podobal oslavě jízdy do vrchu a happeningu všech, kteří tuto disciplínu milují.
„Všechno fungovalo, dokonce se nám podařilo zajistit tam nahoře i dobré počasí. Všechno bylo super,“ líčí spokojeně Vlastimil Malík, prezident pořádajícího AMK Šternberk.
Masters je úspěšně za vámi, oddechl jste si, že jste prestižní akci zvládli?
Jsme navýsost spokojení. Ale to není důležité, podstatné je, že jsou spokojení všichni ostatní. Ať už Mezinárodní automobilová federace (FIA), závodníci, či fanoušci a lidé ve městě. Neslyšel jsem jediné kritické slovo, jen samou chválu.
Tento formát závodu zavedla FIA předloni, jak složité byly přípravy?
Zorganizovat závody umíme, máme s tím roky zkušeností, takže v tom to náročné nebylo. Výjimečné to pro nás bylo přípravou doprovodného programu, ale i to jsme zvládli, což dokazuje dav, který se v centru Šternberka bavil.
Novinkou pro vás však bylo živé vysílání.
Ano, to pro nás bylo mimořádné, chtěli jsme, aby byl Masters vidět i ve světě. Celý přenos zajistila najatá společnost, na trati měla osm kamer, přenosový vůz a studio, to bychom vlastními silami nemohli zajistit. Vím, že sledovanost se počítá od sto tisíc výše, ale vzhledem k tomu, že jsme nedělali žádnou reklamu, vnímám sledovanost třicet až čtyřicet tisíc jako velký úspěch.
Využijete po dobré zkušenosti tuto službu i příští rok na závod seriálu mistrovství Evropy?
Už jsme se o tom bavili, ale záležet bude na financích. Až za týden či čtrnáct dní dám dohromady ekonomiku celé akce. Je to i otázka podpory nového vedení kraje.
Závod Hill Climb Masters přilákal do Šternberka několik výprav, jež na Ecce Homo byly poprvé, například Rumunsko, Bulharsko, Řecko a hlavně závodníky z Anglie, kteří poutali největší pozornost.
U Angličanů jsme měli obavy, že pro ně bude trať příliš dlouhá, ale byli spokojení (obvyklá trať Ecce Homo v délce 7 800 metrů přitom byla zkrácena na méně než polovinu - pozn. red.). Jejich vozy nejezdí na benzin, ale na metanol a to s sebou nese větší nároky na bezpečnost, protože se v případě nehody musí hasit vodou, a ne běžnými práškovými přístroji. I na to jsme se tedy museli připravit. Angličané však také byli nadmíru spokojení. Dokonce tým Lucemburska prohlásil, že ve Šternberku se jim líbilo Masters víc, než když se předloni poprvé konalo u nich doma.
Věříte, že se někteří z těchto závodníků na Ecce Homo vrátí?
Nevím, protože například Angličané nemají tak dlouhé kopce a 7,8 kilometru je pro ně příliš dlouhé. Uvidíme jak ostatní. Zástupci Bulharska, Rumunska, Řecka, kteří k nám běžně nejezdí, byli také všichni spokojení, tak uvidíme, co bude příští rok. Mají auta, která je možné postavit na mistrovství Evropy, a my jim určitě pozvánku pošleme.
Janík naháněl Beneše, chybělo jedenáct setinNa setkání nejlepších vrchařů roku FIA Hill Climb Masters nemohl chybět ani Václav Janík a celý tým Nutrend Racing, který si pozvánku vysloužil triumfem v letošním ročníku Evropského poháru. Janík nakonec skončil sedmý v kategorii 2. Petr Trnka dojel mezi jezdci do 25 let na třetím místě. Trnka se mohl spolehnout na opravený motor ve své dvoulitrové Normě, v soubojích mladíků ho však proti Corentinu Starckovi a Andreovi Bormolinimu limitovala specifikace jeho vozu, jenž je přeci jen určen více pro závodní okruhy. „Moc jsem chtěl před domácím publikem uspět, mladí jezdci nemají jinak šanci získat ocenění, pouze při Masters je díky vypsané kategorii jezdců do 25 let šance ukázat talent. Trofej byla velmi blízko. S Corentinem a Andreem jsme předvedli krásný souboj, který se musel líbit,“ prohlásil šternberský pilot, jenž si užíval závody v domácím prostředí. „Velmi si cením podpory, jíž se mi dostalo od sponzorů i diváků v ochozech. Velké poděkování patří i mechanikům, kteří zvládli připravit Normu na poslední chvíli před závodem Masters po opravě motoru,“ dodal Trnka. Své umění předvedli i další piloti šternberské stáje - Jiří Svoboda završil letošní rok v hodnocení své třídy pátým místem a Robert Steč atakoval 20. místo v absolutním hodnocení. Václav Janík bojoval o pomyslný titul nejrychlejšího Čecha. Od Miloše Beneše ho nakonec dělilo jedenáct setin a mezi ně se vměstnal ještě David Komárek. „Byl to závod, na který se jen tak nezapomíná. Skvělá atmosféra domácího kopce i výkony přítomných jezdců ve spojení s bezvadnou prací pořadatele udělaly nezapomenutelnou tečku za letošní sezonou. Na trati jsem sice nenašel ideální rychlost, protože se nám nepodařilo úplně trefit nastavení pro moji Normu, ale i tak jsme s výsledkem spokojení. Je vidět, že na top jezdce mistrovství Evropy nám ještě malý krůček chybí, ale to nás žene stále vpřed,“ komentoval Janík svůj poslední letošní závod. |
