Sám sebe vidí jako mír ného člověka, jemuž v jednom konkrétním případě povolily nervy. Zanedlouho jedenačtyřicetiletý trenér házené Stanislav Večeřa z Ivančic, potrestaný ročním distancem za násilí proti rozhodčímu, dodnes házenou sám hraje. "A s rozhodčími problémy nemám. Já nejsem vznětlivý hráč, stejně jako jsem nebyl vznětlivý trenér," říká o sobě.
V prosinci vám vypršel roční zákaz trénování. Jak s touhle nabytou svobodou naložíte?
Vlastně už v říjnu jsem dostal podmínku, zbytek trestu mi byl podmínečně prominut. Ale Ivančice mají po svém sestupu z první ligy dva trenéry, vedou si dobře, takže se mnou se zatím nic nemění.
Co jste uplynulý rok dělal?
Moc se toho nezměnilo. Zůstal jsem trenérem žáčků, jenom zápasy jsem musel odkoučovat z hlediště, protože na střídačku jsem nemohl. A hraji za béčko Ivančic v divizi, teď na podzim jsem absolvoval hodně zápasů. A jelikož áčko a béčko trénují v Ivančicích společně, s mužstvem jsem byl skoro pořád.
Jak často se vám v paměti vybaví loňský incident s rozhodčím?
To se nemusí vybavovat, prostě se to tak stalo. Je jasné, že jsem o těch událostech přemýšlel. Dodnes jsem přesvědčen, že rozhodčí schválně nepískal dobře, počínal si tak úmyslně. Ale je fakt, že bych už takovou situaci asi řešil jinak.
Jeden ze čtenářů MF DNES vám tehdy napsal děkovný dopis. Jak jste to vnímal?
Takových lidí bylo víc, ale já sám bych si v tomhle případě tolik nefandil. Mlátit rozhodčí se nemá. Nechci, aby to vyznělo tak, že řešením problémů je někoho zfackovat.
Proč si tedy myslíte, že jste před rokem v zápase proti Lounům rozhodčího napadl?
Všechno se nahromadilo v jeden moment. Rozhodčí, jako vždycky když se hrálo s Louny, pískal velmi špatně. Delegát utkání si to však nemyslel, asi v tom jel taky. Kdybych vydržel až do skončení zápasu, zřejmě by se nic nestalo, horká hlava by vychladla. Sudí by si zamnuli ruce, že se jim to povedlo, a jelo by se dál.
Litujete, že jste byl agresivní?
Toho ano. Lituji, že jsem se tak zachoval. Mohl jsem trénovat dál. Ale rozhodčího jsem nelitoval, nikdo mne nepřesvědčí, že nebyl zaplacený. Nelituji, že dostal pár facek. Jenom je mohl dostat doma od manželky a já jsem mohl mít klid.
Po tehdejším extempore trénujete žáky. Řekl vám někdo, že člověk, který se zachoval takhle násilnicky, by děti neměl vychovávat?
To mi nikdo neřekl, ale s děckama jsem to samozřejmě musel probrat. Povykládal jsem jim, že to, co jsem udělal, se dělat nemá. Já bych jim jako trenér nedovolil bavit se s rozhodčími.
Změnil jste za uplynulý rok názor na mužskou házenou?
Viděl jsem několik zápasů první ligy, občas se zajedu podívat do Brna a zdá se mi, že se první soutěž nezměnila. Do zákulisí už teď tolik nevidím. Podle mého rozhodčí pískají dobře, ale nevím, jestli je to kvůli mně, nebo se zlepšili sami od sebe. A nebo je to tím, že vídám jen zápasy v Brně.
Nedlouho po vašem incidentu jeden z hráčů Ivančic napadl soupeře tak, že postižený musel být hospitalizován. Proč je právě v Ivančicích kolem házené tolik rozruchu?
To není jen tady. Když se podíváte po okolí, Telnice, Sokolnice, Tišnov, tam byla odjakživa také horká půda, víc než u nás. Okresní házená tady byla na určité úrovni a derby byly tvrdé, ať už ze strany hráčů, nebo diváků.
Takové scény jsou tedy běžné?
Já jsem byl výjimka, ale že si hráči dají pár facek, to se stane. Většinou se to ale neřeší, pokud nemá konflikt takový konec jako ten nedávný, pokud se někomu něco nestane.
Proč je prostředí kolem házené divočejší než u jiných míčových sportů?
Házená je sama o sobě tvrdý sport. Já už ji pár let hraji, hrál jsem i košíkovou, a nedá se to srovnat. Házená víc baví, víc bolí a rozruch k ní patří.
Budou mít na konci sezony Ivančice dost peněz na to, aby se oddíl pokusil o návrat do první ligy?
Jde o to napřed postoupit a pak získat peníze. Teď nikdo nepřijde a neřekne, tady máte otevřený účet, berte si. Podle mého názoru by se měla druhá liga vyhrát a pak podle finanční situace buď postoupit, nebo postup prodat. Bez peněz by nemělo cenu do první ligy jít, asi ani hráči by do takového rizika nešli.
Chodí ještě házenkáři v Ivančicích zametat ulice, aby si vydělali na svůj sport?
Nechodí, a ani nikdy nechodili. To nám jen město nabízelo, že když půjdeme uklízet náměstí nebo park, budeme mít levnější halu. To jsme ale nechtěli. Alespoň jsme si vybojovali pořádání zábav, které nám vždycky v létě vynesou dost peněz. Letos v létě jsme jich pořádali pět a docela jsme si vydělali. Je škoda, že se zábavy nedají dělat i v zimě, není kde.
V tělocvičně, kde hrajete zápasy, by to nešlo?
Kdepak, to by nikdo nepovolil. Taková vesnická tancovačka, to by tělocvična taky mohla spadnout.
