Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Poslední Flandry švýcarské mašiny. Bude Cancellara znovu králem?

Takhle slavil naposled před dvěma roky, kdy závod Kolem Flander vyhrál potřetí. | foto: Reuters

2 2016
Do cíle zbývalo patnáct kilometrů, vepředu jela dvojice Cancellara, Boonen. Švýcar se nezvedl ze sedla, ani se nepodíval vedle sebe na svého konkurenta. Jen „froomovsky“ zvýšil tempo a Belgičanovi na Kapelmuuru odskočil. Do cíle přijel s minutovým náskokem a poprvé ovládl závod Kolem Flander. To bylo v roce 2010, vzpomínáte?

Od té doby spolu ti dva svedli nespočet bitev na Flandrech, ale i na Paříž-Roubaix. Kvůli zraněním jich ale nebylo tolik, kolik mohlo být.

I proto je letošní souboj Spartaka s Tommekem, jak se oběma přezdívá, tak sledovaný. Oba drží rekord v počtu vítězství na Flandrech - vyhráli zde třikrát. A teď mají šanci se v čele osamostatnit.

Švýcar má tu šanci naposled, loni na podzim se rozhodl, že po sezoně ukončí kariéru.

02.dubna 2016 v 10:13, příspěvek archivován: 02.dubna 2016 v 11:24

My @IWC has started. In 24h we will start the 100th @RondeVlaanderen in Brugge #aimingforthehistory pic.twitter.com/EdFZwqTXvl

Mašina odmala

Cancellara vyrůstal v asi devítitisícovém městečku Wohlen bei Bern ve Švýcarsku. Do té doby, než objevil kouzlo cyklistiky, se věnoval spíše fotbalu a běžeckému lyžování.

Jenže děti jsou zvídavé a tak i mladý Fabian jednou zabloudil do rodinné garáže...

To mu bylo třináct, v garáži objevil staré kolo, které ho tak zvábilo, že se okamžitě vzdal všech dalších aktivit a stal se z něj zanícený cyklista.

V juniorské kategorii se stal dvakrát mistrem světa v časovce, už tehdy jeho reprezentační trenér Yvan Girard říkal: „V časovkách je o hlavu a ramena před všemi ostatními.“

Jako devatenáctiletý se stěhoval do profesionální stáje Mapei-Quick Step, kde se mohl učit od Bettiniho nebo Freireho. Vítězil v časovkách a v roce 2003 si poprvé vyzkoušel závod belgický Monument.

Ne, nebyl to ten typ, u kterého byste si řekli, že se pro kostky narodil, dojel na 73. místě, 10 minut za vítězem. A ani v dalších letech to nebylo lepší. Až v roce 2006 pronikl do elitní desítky, byl šestý. V tom roce poprvé vyhrál Paříž-Roubaix a stal se mistrem světa v časovce.

Fabian Cancellara jako čtyřnásobný světový šampion v časovce.

Fabian Cancellara jako čtyřnásobný světový šampion v časovce.

V té přidal ještě další tři triumfy, stal se i olympijských vítězem v Pekingu, ale na vítězství ve Flandrech si musel ještě čtyři roky počkat.

Zlatý rok 2010

Byla to pro Cancellaru v roce 2010 skvělá sezona. Asi životní.

Spartakus ji zahájil výhrou etapového závodu Kolem Ománu, potom přišly na řadu kostkované klasiky. Nejprve ovládl E3 Harelbeke a do Flander už jel jako jeden ze dvou největších favoritů spolu s Boonenem.

A právě Belgičan, v tu chvíli už dvojnásobný vítěz Ronde, se Švýcara jako jediný udržel, když devětadvacetiletý cyklista poprvé zaútočil 44 kilometrů před cílem na Molenbergu. Druhý útok přišel na Kapelmuuru 15 kilometrů před cílem.

Přitom se ani nezdálo, že Cancellara zaútočil. V sedle pomalu zvyšoval tempo a vedle něj supící a ze sedla jedoucí Boonen ztrácel metr za metrem. Na kopci už to byly desítky metrů a Cancellara si osamoceně dojel pro své první vítězství. „Vyhrál jsem Milán-San Remo, Flandry i Roubaix, to jsou tři z pěti Monumentů. Už mi chybí jen Lutych a Lombardie,“ hlásil tehdy.

Zatímco na Lutychu a Lombardii zůstal výhře vždy dost vzdálen, na kostkách se pomalu stával výjimečným.

Fotogalerie

O pár dní později vyhrál i Peklo Severu, na Tour de France pak držel šest dní žlutý trikot a stal se i počtvrté mistrem světa v časovce, čímž vytvořil nový rekord.

Tehdy se začalo poprvé mluvit i o mechanickém dopingu. Cancellara si prý při klasikách pomáhal motorkem z kola. „Nesmysl, za mými výsledky stojí jen tvrdá práce,“ říkal. A použití motorku mu nikdy neprokázali.

V další sezoně dojel na Flandrech druhý, o rok později tamtéž spadl a zlomil si klíční kost. Až v roce 2013 zopakoval své tři roky staré představení, když vyhrál E3, Flandry i Roubaix. Zaútočil přitom úplně stejně ze sedla jako v roce 2010, když odrovnal Boonena. Tentokrát to odnesl Peter Sagan.

„Se svým fanklubem jsme z Paterbergu udělali švýcarskou horu,“ vyprávěl v cíli.

V Oudenaarde zvedal ruce nad hlavu i v dalším roce a vyrovnal v počtu tří výher kolegy Boonena, Magniho, Museeuwa, Lemana a Buysse.

Loni Cancellara do Flander ani nezasáhl poté, co si na E3 nešťastně zlomil dva obratle. I proto letos před sezonou prohlásil: „Bude má poslední.“

Přepíše historii?

A tak je tady. Před jednou z posledních výzev kariéry.

„Jsem jenom cyklista,“ má na svém profilu na Twitteru. Ale pokud v neděli vyhraje, stane se cyklistou nesmrtelným. Bude jediným, kdo dokázal Flandry vyhrát čtyřikrát, navíc v jubilejním stém ročníku.

Televizní stanice Eurosport s ním udělala šest dvanáctiminutových rozhovorů, kde vypráví třeba právě o nedělní klasice. „Není to jen o vyhrávání, je to hlavně o historii. Právě historie je mou motivací. Než jsem řekl, že skončím, o spoustě věcí jsem neuvažoval, došly mi až potom. Teď vím, že je to mé poslední všechno, dokonce i poslední tisková konference,“ uvědomoval si.

Mimochodem, v Belgii na tiskové konferenci před závodem nebylo k hnutí.

01.dubna 2016 v 17:04, příspěvek archivován: 02.dubna 2016 v 11:27

Looks like a full pressconference... pic.twitter.com/Hyxxl6vFm3

Rozpovídal se i o rivalitě s Boonenem. „Tom je Tom, známe se spoustu let, víme, jak se ten závod jezdí. Můžeme ho oba vyhrát počtvrté, což by bylo něco naprosto jedinečného. Oba o tom sníme. A pokud by se mi to povedlo, asi bych potřeboval belgický pas,“ smál se pětatřicetiletý cyklista.

Ale on už to není jen souboj Cancellary s Boonenem. Belgičan v posledních letech nemá takovou fazónu jako kdysi, zezadu se naopak tlačí Sagan, Štybar, Van Avermaet a další. „Očekávám závod, v němž se rozehraje taktická bitva,“ říká Cancellara.

Toho za největšího favorita považuje i Ian Stannard ze Sky. „Viděli jste ho na E3? Stál dvě tři minuty u kraje vozovky a pak si to dojel zpátky do čela. To ukazuje, v jaké je formě,“ vyprávěl.

A Spartakus se nebude schovávat. „Pojedu na vítězství, ne na druhé nebo třetí místo,“ varuje.

Zaútočí zase ze sedla a odjede všem?

Bude znovu a naposled králem?







Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze