„Tak se asi cítí rak, když ho hodí do vařící vody. Půl hodiny jsem to rozcházela, ale druhý den jsem byla v pohodě. Jen mě šíleně bolela chodidla. Asi z vedra.“
V suchu a vedru vypila čtrnáct litrů tekutin za den. „Ionťák byl horký, ale zle mi nebylo.“
Do chladu pod bodem mrazu v horách už se však na cestě napříč Amerikou při závodu RAAM nedostala. Její sen zvládnout závod, jenž se tituluje jako nejtěžší na světě, skončil po 950 kilometrech.
„Přijeli jsme na kontrolu. Už bylo vidět, že se nestíháme včas dostat na další. Etapa byla do kopce a na noc. Tu nemám ráda. Zvážila jsem rizika. S jedním doprovodným autem je tenhle závod nad lidské síly,“ zdůvodňuje Ebertová, proč ukončila výpravu za půl milionu korun.
Její čtyřčlenný doprovod jel v jednom autě. Jen stěží mohl odpočívat, únava se hromadila. „Navíc se v autě vedrem roztékaly i léky.“
Hned zkraje ji rozhodili organizátoři. Přešívali jí reklamy na dresu, přelepovali reflexní samolepky. „Slíbili, že nám půjčí majáky. Pak nás hnali, ať si je koupíme. Každý pokyn zněl: neseženete, nestartujete. Ale tak přísní byli asi na všechny. Byl to však stres ještě před startem.“
Dodržování pravidel organizátoři kontrolovali bedlivě i během závodu. Zastavovali doprovodné auto. Tu kvůli nezakrytému výstražnému trojúhelníku, jindy kvůli nefungujícím majákům. „Překvapili jsme je, dali jsme do nich blikačky na kola.“
V závodě si Ebertová vysloužila jedno prvenství: nejdřív ze všech dostala penalizaci za projetí stopky. „Vítěz na nich udělal dvě a půl hodiny.“
Trať si nakonec projela autem. Přemítala, jak by jí asi bylo na horkém a rovném úseku dálnice, který se táhne tisíc kilometrů. Nebo v kopcích na konci. „Ten závod si lidi nedovedou představit. Kvůli limitu je vše v časovém presu. Z žen nedokončila žádná, i pro chlapy je to těžké. Poslední dojížděli nadoraz. Jeden Čechokanaďan poslední tři dny na kole jedl i spal.“
I tak by chtěla dobrovolné mučení podstoupit ještě jednou. „Až za dva roky, teď jsem unavená. Příště bych tam nejela s tímhle rozpočtem, bylo by třeba mít půl milionu jen na hotovosti,“ říká Ebertová.
„Ale vlastní závod je bomba, proto se tam chci vrátit. Taky abych věděla, že když nedokončím, je to tím, že já na to nemám,“ dodala bojovně.
