Jedním z důvodů k optimismu he samozřejmě hra Chrise Boshe. Od roku 2003, kdy byl draftován, zůstával celkem pochopitelně trochu ve stínu svých hvězdných kolegů LeBrona Jamese, Carmela Anthony a Dwyanea Wadea, ale vloni už se jeho střelecký průměr vyšplhal na 22,5 bodů na zápas (střelba 50,5% z pole) a poprvé v kariéře si zahrál v All-Star Game.
Dalším důvodem je to, že celý tým nehrál po katastrofickém startu (bilance 1/15) zase až tak špatně - rozhodně nesrovnatelně lépe než v oněch prvních 16 zápasech. Navíc z 10 prodloužení, které Raptors hráli, devětkrát (!) odešli poraženi, takže jejich bilance z posledních 66 zápasů sezony mohla a měla být ještě lepší než oněch 26/40.
To nejpodstatnější pro Raptors se ale odehrálo mimo palubovku, kde několik zásadních změn výrazně vylepšilo vyhlídky týmu do budoucna. Za prvé je třeba zmínit odchod generálního manažera Roba Babcocka, kterého nahradil dosavadní úspěšný GM Phoenixu Bryan Colangelo.
Už sám Babcock udělal před svým odchodem několik zdařilých rozhodnutí, která částečně napravila škodu spáchanou dříve (Carterův trejd atd.). Babcockovi se podařilo odeslat Rafera Alstona do Houstonu a místo něj získat vloni skvělého Mika Jamese, navíc tým za levné peníze posílili Matt Bonner a Jose Calderon. V draftu se Babcock navíc rozhodl pro Charlieho Villanuevu a ten skončil nakonec druhý v hlasování o Nováčka roku.
Nicméně některé "hříchy" zůstaly - Rafael Araujo hrál nadále strašlivě, další Babcockem draftovaný hráč Joey Graham nebyl o moc lepší, a ztráta Vince Cartera a Donyella Marshalla byla pořád cítit. Mezi Babcockovým odchodem a Colangelovým příchodem stihlo vedení klubu ještě jeden dobrý tah - odeslalo Jalena Rose do New Yorku za Antonia Davise a získala tak miliony pod platovým stropem pro léto 2007.
Na palubovce byl pro Raptors problém především v "nedostatku centimetrů". Chris Bosh musel hrát často na pozici pivota a tým se musel neustále uchylovat k zónové obraně, aby díra pod košem nebyla tak zřetelná. Ani to ale příliš nepomohlo - Toronto nakonec skončilo předposlední v efektivitě útoku (defensive efficiency) a jen zcela mimořádně "historicky" bídná obrana Seattlu ho uchránila od místa posledního.
Trochu nadsazeně (ale jen trochu) se dá říct, že soupeři si proti Raptors stříleli, jak chtěli - 49,1% (!) a jasně poslední místo. Tým také blokoval velmi málo střel a navíc dovolil soupeřům střílet příliš trestných hodů a trojek, což byl především následek neustálého nuceného zdvojování pod košem. Jediná věc, ve které byli Raptors solidní, bylo doskakování.
Je jasné, že Bosh se svými kilogramy nemohl dělat pod košem zázraky, a neměl kolem sebe nikoho, kdo by mu nějak výrazně pomohl. Ani na perimetru to ale nebylo o moc lepší - Jalen Rose není zrovna obranářský typ a po 46 zápasech byl vytrejdován, James se rozhodně soustředil víc na útok než na obranu, zkušenosti teprve sbírali Calderon a Graham.
V podstatě jediným skutečně kvalitním obráncem v týmu byl Morris Peterson, ale ani on není typem, který vyloženě "vymaže" svého útočníka nátlakovou obranou jeden na jednoho. Obrana Raptors byla skutečně bídná - natolik, že ani 5. (!) místo v efektivitě útoku (a čtvrtý nejvyšší počet nastřílených bodů) nepomohlo k více než 27 výhrám v základní části.
Tím se dostáváme k dalšímu bodu - tenhle tým byl skutečně velmi nebezpečný v útoku. Nebyla to sice žádná důkladně "propracovaná" ofenzíva, ale fungovala. Raptors hráli většinou "pick-and-roll" a pak si posílali míč po perimetru, dokud někdo nenajel pod koš nebo nevystřelil trojku.
Bosh a James jsou oba výborní střelci a ničili téměř všechny obrany svým "pick-and-rollem" (Bosh clonil driblujícího Jamese vysoko nad trojkovou čárou a pak "sbíhal"). Nebezpeční byli i Peterson, Villanueva, Rose či Bonner. Nepříliš komplikovaný systém měl také jednu výhodu - Raptors neztráceli moc míč. Jen 13,8% procent ztrát na jedno "držení míče" znamenalo 3.místo v lize.
ZMĚNY V KÁDRU:
Colangelo byl během svého prvního léta u Raptors velmi aktivní a asi překvapil hodně lidí tím, že nešel po nějakém elitním volném hráči, ale naopak udělal řadu "menších" kroků, které dohromady hodně pozměnily tvář týmu, a měly by především vylepšit obranu a lavičku.
Je to celkem logické, protože v příštím roce (po vypršení kontraktu Alvina Williamse) budou mít Raptors znovu prostor pod platovým stropem, i když část budou muset použít na udržení Petersona a T.J.Forda - pokud tedy budou chtít.
Colangela čeká v blízké budoucnosti jedno zajímavé rozhodnutí, a sice do co dál s koučem Samem Michtellem, který je v posledním roce své smlouvy. Noví generální manažeři mají jen zřídkakdy tendenci udržet ve své funkci kouče, kterého zdědili.
Mitchell si získal respekt hráčů (především Chrise Boshe), ale na druhou stranu průběh jeho prvního velkého "džobu" v pozici hlavního kouče rozhodně neprobíhal bez problémů - třeba spor s Raferem Alstonem anebo bídná obrana týmu, která si mimo jiné nechala nasázet 81 bodů od Kobeho Bryanta. Pokud se Mitchellovi nepodaří v letošní sezoně obranu zlepšit, jen těžko si místo udrží.
1. Vytrejdování Charlieho Villanuevy za T.J.Forda, odchod Jamese.
Tenhle krok Bryana Colangela vyvolává trochu rozpaky. Raptors sice po odchodu Mika Jamese středního rozehrávače nutně potřebovali, ale je otázka, jestli se za něj museli vzdát svého druhého nejlepšího hráče - zvlášť protože Ford přece jen není absolutní špička a po zdravotní stránce je jeho angažmá dost velké riziko. Villanueva hraje sice stejnou pozici jako Bosh a tak byl postradatelný, ale Raptors za něj nedostali odpovídající náhradu.
Colangelo si od Forda zřejmě slibuje zrychlení hry ve stylu Steva Nashe, ale Ford není ani zdaleka Nashova kategorie. Není to moc dobrý střelec, je náchylný ke ztrátám a v obraně zrovna nezáří - přitom právě obrana potřebovala vylepšit, protože útok rozhodně nebyl loňským problémem Raptors. Těžko také říct, jak bude Ford zvládat spolupráci s Boshem (zmiňovaný pick-and-roll), právě protože není ani zdaleka tak nebezpečný střelec jako James.
2. Podpis smlouvy s Fredem Jonesem a Anthonym Parkerem.
Raptors po loňské sezoně zjevně moc nevěří v další vývoj Grahama a tak získali na pozici dvojky dva levné, ale velmi solidní hráče - a Morrise Petersona posunou na trojku.
Jones bude zřejmě náhradníkem tak, jako po celou dosavadní kariéru, a tahle role mu sedí. Parker byl v posledních letech možná vůbec nejlepším hráčem Euroligy a jeho návrat do NBA je určitě zajímavou události. Je mu ale už 31 let a v posledních dvou letech šla jeho statistická čísla dolů, takže těžko odhadovat, jak se v NBA prosadí, a na jak dlouho.
3. Podpis smlouvy s Jorgem Garbajosou, odchod Davise.
Garbajosa je nesporně výborný všestranný hráč a výrazně pomohl Španělsku k zisku titulu mistrů světa, ale bude zajímavé sledovat, jak se dokáže uplatnit v NBA, protože jeho styl se zdá být vyloženě evropský. V Japonsku na MS sázel soupeřům jednu trojku za druhou, ale těžko říct, jestli dokáže něco podobného ze vzdálenosti o metr delší.
4. Draftování Andrey Bargnaniho.
Letošní draft neměl žádnou výraznou superhvězdu a jasnou "jedničku", a samozřejmě se ozývají hlasy, že Colangelo svůj pick č.1 nevyužil zrovna ideálně, ale Bargnani rozhodně není žádný druhý Tskitishvili. Své schopnosti už ukázal v Eurolize, ze které má spoustu zkušeností. Těžko říct, jak dlouho mu potrvá adaptace na NBA (především v obraně), ale během několika let by mohl vytvořit s Boshem velmi silné duo.
5. Vytrejdování Rafaela Arauja do Utahu za Krise Humphriese.
Fanoušci Raptors si můžou konečně vydechnout, protože působení Arauja v jejich týmu pro ně bylo doslova noční můrou. Humphries sice (mírně řečeno) vloni také neoslnil, ale je mu teprve 21 a má perspektivu. Navíc ho kouč Mitchell nebude nucen stavět do základní pětky v marné snaze ospravedlnit promarněný "pick" v draftu.
Jen pro připomenutí - Arauja Raptors draftovali v roce 2004 jako č.8 a nechali si proklouznout mezi prsty takové hráče, jako jsou Andre Iguodala, Jameer Nelson, Josh Smith a další. Araujo pak za 2 sezony (75 ze 111 zápasů hrál v základní pětce) dosáhl průměrů 2,9 bodů a 3 doskoky na zápas a "opticky" vypadal snad ještě hůř.
6. Vytrejdování Bonnera a Erica Williamse do San Antonia za Raša Nesteroviče.
Raptors nutně potřebovali klasického pivota a tak poslali střelce Matta Bonnera do San Antonia a výměnou získali 213 cm vysokého Slovince Nesteroviče. Ten je dražší než Bonner a není to asi ani "lepší" hráč, ale faktem je, že Raptors prostě měli na křídlech "přetlak" hráčů hrajících podobným stylem (a hlavně tam mají Boshe).
Nesterovič bude nastupovat v základní pětce na pozici pivota, otázkou je, jestli bude na hřišti také ve 4.čtvrtině, až se bude rozhodovat o výsledku zápasů.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Rychlost. Toronto mělo vloni výbornou ofenzívu, ale jeho síla byla spíš v postupném útoku. Villanueva a James jsou ale pryč a letní změny by v měly posunout styl hry hodně směrem k rychlému protiútoku. Základem toho by měl být pochopitelně Ford, který je v přechodu do útoku vynikající - patří nejrychlejším hráčům ligy vůbec. Rychlý je i Španěl Calderon, navíc oba dva raději přihrávají míč než střílí.
Pokud jde o hráče na pozicích dvoky a trojky, tak výborným atletem je především Jones, velmi dobří v protiútoku jsou i Peterson, Parker a Garbajosa. Podkošoví hráči Bosh i Bargnani jsou natolik pohybliví, že jen málokdo se s nimi dokáže vracet do obrany. Jediným, kdo tak úplně nezapadá do téhle koncepce, je Nesterovič.
NEJVĚTŠÍ SLABINA:
Centimetry a kilogramy. Navzdory příchodu Nesteroviče je tým snad ještě "menší" než vloni. Nesterovič je díky své výšce a slušným blokařským schopnostem jedním z lépe bránících pivotů ligy, ale Bargnani (také 213 cm) a Bosh (208) jsou "štíhlé" typy a ani Garbajosa (205) není žádný obr. Nesterovič za sebou nemá na pivotu žádného náhradníka podobného typu - Pape Sow se během letní ligy vážně zranil a v této sezoně si zřejmě nezahraje.
Na rozehrávce to není nijak lepší. Ford navzdory oficiálním údajům (183 cm) měří spíš kolem 178 a váží maximálně 70 kg a Jones je na pozici dvojky také malý (188 cm). Parker s Petersonem sice mají solidní výšku (198, resp 201 cm), ale jediným hráčem, o kterém by se dalo říct, že je skutečně "silový", je Graham, a ten si pravděpodobně moc nehraje.
LETOŠNÍ SEZONA:
Bosh je skvělý hráč, mladí hráči nadějní a sestava podstatně "hlubší" než vloni, ale přece jen si lze těžko představit nějaký výrazný výsledkový vzestup už v letošní sezoně. V úvahu se totiž musí vzít to, že druhým nejlepším hráčem týmu bude Peterson nebo Bargnani, že kouč Mitchell nemá budoucnost ani zdaleka jistou, ztrátu Villanuevy a Jamese, výškový a váhový handicap a problémy v obraně.
Určitě se dá ale očekávat skutečný "pokrok" - Bosh a Bargnani můžou být v blízké době velmi nebezpečným duem, příští léto se dá očekávat další posílení týmu (prostor pod platovým stropem) a po letech mají Raptors kvalitního generálního manažera. Postup do play-off v letošní sezoně ale čekají jen hodně velcí optimisté.
PŘEDPOKLÁDANÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
T.J.FORD
Anthony PARKER
Morris PETERSON
Chris BOSH
Rašo NESTEROVIČ
Dalším důvodem je to, že celý tým nehrál po katastrofickém startu (bilance 1/15) zase až tak špatně - rozhodně nesrovnatelně lépe než v oněch prvních 16 zápasech. Navíc z 10 prodloužení, které Raptors hráli, devětkrát (!) odešli poraženi, takže jejich bilance z posledních 66 zápasů sezony mohla a měla být ještě lepší než oněch 26/40.
To nejpodstatnější pro Raptors se ale odehrálo mimo palubovku, kde několik zásadních změn výrazně vylepšilo vyhlídky týmu do budoucna. Za prvé je třeba zmínit odchod generálního manažera Roba Babcocka, kterého nahradil dosavadní úspěšný GM Phoenixu Bryan Colangelo.
Už sám Babcock udělal před svým odchodem několik zdařilých rozhodnutí, která částečně napravila škodu spáchanou dříve (Carterův trejd atd.). Babcockovi se podařilo odeslat Rafera Alstona do Houstonu a místo něj získat vloni skvělého Mika Jamese, navíc tým za levné peníze posílili Matt Bonner a Jose Calderon. V draftu se Babcock navíc rozhodl pro Charlieho Villanuevu a ten skončil nakonec druhý v hlasování o Nováčka roku.
Nicméně některé "hříchy" zůstaly - Rafael Araujo hrál nadále strašlivě, další Babcockem draftovaný hráč Joey Graham nebyl o moc lepší, a ztráta Vince Cartera a Donyella Marshalla byla pořád cítit. Mezi Babcockovým odchodem a Colangelovým příchodem stihlo vedení klubu ještě jeden dobrý tah - odeslalo Jalena Rose do New Yorku za Antonia Davise a získala tak miliony pod platovým stropem pro léto 2007.
Na palubovce byl pro Raptors problém především v "nedostatku centimetrů". Chris Bosh musel hrát často na pozici pivota a tým se musel neustále uchylovat k zónové obraně, aby díra pod košem nebyla tak zřetelná. Ani to ale příliš nepomohlo - Toronto nakonec skončilo předposlední v efektivitě útoku (defensive efficiency) a jen zcela mimořádně "historicky" bídná obrana Seattlu ho uchránila od místa posledního.
Trochu nadsazeně (ale jen trochu) se dá říct, že soupeři si proti Raptors stříleli, jak chtěli - 49,1% (!) a jasně poslední místo. Tým také blokoval velmi málo střel a navíc dovolil soupeřům střílet příliš trestných hodů a trojek, což byl především následek neustálého nuceného zdvojování pod košem. Jediná věc, ve které byli Raptors solidní, bylo doskakování.
Je jasné, že Bosh se svými kilogramy nemohl dělat pod košem zázraky, a neměl kolem sebe nikoho, kdo by mu nějak výrazně pomohl. Ani na perimetru to ale nebylo o moc lepší - Jalen Rose není zrovna obranářský typ a po 46 zápasech byl vytrejdován, James se rozhodně soustředil víc na útok než na obranu, zkušenosti teprve sbírali Calderon a Graham.
V podstatě jediným skutečně kvalitním obráncem v týmu byl Morris Peterson, ale ani on není typem, který vyloženě "vymaže" svého útočníka nátlakovou obranou jeden na jednoho. Obrana Raptors byla skutečně bídná - natolik, že ani 5. (!) místo v efektivitě útoku (a čtvrtý nejvyšší počet nastřílených bodů) nepomohlo k více než 27 výhrám v základní části.
Tím se dostáváme k dalšímu bodu - tenhle tým byl skutečně velmi nebezpečný v útoku. Nebyla to sice žádná důkladně "propracovaná" ofenzíva, ale fungovala. Raptors hráli většinou "pick-and-roll" a pak si posílali míč po perimetru, dokud někdo nenajel pod koš nebo nevystřelil trojku.
Bosh a James jsou oba výborní střelci a ničili téměř všechny obrany svým "pick-and-rollem" (Bosh clonil driblujícího Jamese vysoko nad trojkovou čárou a pak "sbíhal"). Nebezpeční byli i Peterson, Villanueva, Rose či Bonner. Nepříliš komplikovaný systém měl také jednu výhodu - Raptors neztráceli moc míč. Jen 13,8% procent ztrát na jedno "držení míče" znamenalo 3.místo v lize.
ZMĚNY V KÁDRU:
Colangelo byl během svého prvního léta u Raptors velmi aktivní a asi překvapil hodně lidí tím, že nešel po nějakém elitním volném hráči, ale naopak udělal řadu "menších" kroků, které dohromady hodně pozměnily tvář týmu, a měly by především vylepšit obranu a lavičku.
Je to celkem logické, protože v příštím roce (po vypršení kontraktu Alvina Williamse) budou mít Raptors znovu prostor pod platovým stropem, i když část budou muset použít na udržení Petersona a T.J.Forda - pokud tedy budou chtít.
Colangela čeká v blízké budoucnosti jedno zajímavé rozhodnutí, a sice do co dál s koučem Samem Michtellem, který je v posledním roce své smlouvy. Noví generální manažeři mají jen zřídkakdy tendenci udržet ve své funkci kouče, kterého zdědili.
Mitchell si získal respekt hráčů (především Chrise Boshe), ale na druhou stranu průběh jeho prvního velkého "džobu" v pozici hlavního kouče rozhodně neprobíhal bez problémů - třeba spor s Raferem Alstonem anebo bídná obrana týmu, která si mimo jiné nechala nasázet 81 bodů od Kobeho Bryanta. Pokud se Mitchellovi nepodaří v letošní sezoně obranu zlepšit, jen těžko si místo udrží.
1. Vytrejdování Charlieho Villanuevy za T.J.Forda, odchod Jamese.
Tenhle krok Bryana Colangela vyvolává trochu rozpaky. Raptors sice po odchodu Mika Jamese středního rozehrávače nutně potřebovali, ale je otázka, jestli se za něj museli vzdát svého druhého nejlepšího hráče - zvlášť protože Ford přece jen není absolutní špička a po zdravotní stránce je jeho angažmá dost velké riziko. Villanueva hraje sice stejnou pozici jako Bosh a tak byl postradatelný, ale Raptors za něj nedostali odpovídající náhradu.
Colangelo si od Forda zřejmě slibuje zrychlení hry ve stylu Steva Nashe, ale Ford není ani zdaleka Nashova kategorie. Není to moc dobrý střelec, je náchylný ke ztrátám a v obraně zrovna nezáří - přitom právě obrana potřebovala vylepšit, protože útok rozhodně nebyl loňským problémem Raptors. Těžko také říct, jak bude Ford zvládat spolupráci s Boshem (zmiňovaný pick-and-roll), právě protože není ani zdaleka tak nebezpečný střelec jako James.
2. Podpis smlouvy s Fredem Jonesem a Anthonym Parkerem.
Raptors po loňské sezoně zjevně moc nevěří v další vývoj Grahama a tak získali na pozici dvojky dva levné, ale velmi solidní hráče - a Morrise Petersona posunou na trojku.
Jones bude zřejmě náhradníkem tak, jako po celou dosavadní kariéru, a tahle role mu sedí. Parker byl v posledních letech možná vůbec nejlepším hráčem Euroligy a jeho návrat do NBA je určitě zajímavou události. Je mu ale už 31 let a v posledních dvou letech šla jeho statistická čísla dolů, takže těžko odhadovat, jak se v NBA prosadí, a na jak dlouho.
3. Podpis smlouvy s Jorgem Garbajosou, odchod Davise.
Garbajosa je nesporně výborný všestranný hráč a výrazně pomohl Španělsku k zisku titulu mistrů světa, ale bude zajímavé sledovat, jak se dokáže uplatnit v NBA, protože jeho styl se zdá být vyloženě evropský. V Japonsku na MS sázel soupeřům jednu trojku za druhou, ale těžko říct, jestli dokáže něco podobného ze vzdálenosti o metr delší.
4. Draftování Andrey Bargnaniho.
Letošní draft neměl žádnou výraznou superhvězdu a jasnou "jedničku", a samozřejmě se ozývají hlasy, že Colangelo svůj pick č.1 nevyužil zrovna ideálně, ale Bargnani rozhodně není žádný druhý Tskitishvili. Své schopnosti už ukázal v Eurolize, ze které má spoustu zkušeností. Těžko říct, jak dlouho mu potrvá adaptace na NBA (především v obraně), ale během několika let by mohl vytvořit s Boshem velmi silné duo.
5. Vytrejdování Rafaela Arauja do Utahu za Krise Humphriese.
Fanoušci Raptors si můžou konečně vydechnout, protože působení Arauja v jejich týmu pro ně bylo doslova noční můrou. Humphries sice (mírně řečeno) vloni také neoslnil, ale je mu teprve 21 a má perspektivu. Navíc ho kouč Mitchell nebude nucen stavět do základní pětky v marné snaze ospravedlnit promarněný "pick" v draftu.
Jen pro připomenutí - Arauja Raptors draftovali v roce 2004 jako č.8 a nechali si proklouznout mezi prsty takové hráče, jako jsou Andre Iguodala, Jameer Nelson, Josh Smith a další. Araujo pak za 2 sezony (75 ze 111 zápasů hrál v základní pětce) dosáhl průměrů 2,9 bodů a 3 doskoky na zápas a "opticky" vypadal snad ještě hůř.
6. Vytrejdování Bonnera a Erica Williamse do San Antonia za Raša Nesteroviče.
Raptors nutně potřebovali klasického pivota a tak poslali střelce Matta Bonnera do San Antonia a výměnou získali 213 cm vysokého Slovince Nesteroviče. Ten je dražší než Bonner a není to asi ani "lepší" hráč, ale faktem je, že Raptors prostě měli na křídlech "přetlak" hráčů hrajících podobným stylem (a hlavně tam mají Boshe).
Nesterovič bude nastupovat v základní pětce na pozici pivota, otázkou je, jestli bude na hřišti také ve 4.čtvrtině, až se bude rozhodovat o výsledku zápasů.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Rychlost. Toronto mělo vloni výbornou ofenzívu, ale jeho síla byla spíš v postupném útoku. Villanueva a James jsou ale pryč a letní změny by v měly posunout styl hry hodně směrem k rychlému protiútoku. Základem toho by měl být pochopitelně Ford, který je v přechodu do útoku vynikající - patří nejrychlejším hráčům ligy vůbec. Rychlý je i Španěl Calderon, navíc oba dva raději přihrávají míč než střílí.
Pokud jde o hráče na pozicích dvoky a trojky, tak výborným atletem je především Jones, velmi dobří v protiútoku jsou i Peterson, Parker a Garbajosa. Podkošoví hráči Bosh i Bargnani jsou natolik pohybliví, že jen málokdo se s nimi dokáže vracet do obrany. Jediným, kdo tak úplně nezapadá do téhle koncepce, je Nesterovič.
NEJVĚTŠÍ SLABINA:
Centimetry a kilogramy. Navzdory příchodu Nesteroviče je tým snad ještě "menší" než vloni. Nesterovič je díky své výšce a slušným blokařským schopnostem jedním z lépe bránících pivotů ligy, ale Bargnani (také 213 cm) a Bosh (208) jsou "štíhlé" typy a ani Garbajosa (205) není žádný obr. Nesterovič za sebou nemá na pivotu žádného náhradníka podobného typu - Pape Sow se během letní ligy vážně zranil a v této sezoně si zřejmě nezahraje.
Na rozehrávce to není nijak lepší. Ford navzdory oficiálním údajům (183 cm) měří spíš kolem 178 a váží maximálně 70 kg a Jones je na pozici dvojky také malý (188 cm). Parker s Petersonem sice mají solidní výšku (198, resp 201 cm), ale jediným hráčem, o kterém by se dalo říct, že je skutečně "silový", je Graham, a ten si pravděpodobně moc nehraje.
LETOŠNÍ SEZONA:
Bosh je skvělý hráč, mladí hráči nadějní a sestava podstatně "hlubší" než vloni, ale přece jen si lze těžko představit nějaký výrazný výsledkový vzestup už v letošní sezoně. V úvahu se totiž musí vzít to, že druhým nejlepším hráčem týmu bude Peterson nebo Bargnani, že kouč Mitchell nemá budoucnost ani zdaleka jistou, ztrátu Villanuevy a Jamese, výškový a váhový handicap a problémy v obraně.
Určitě se dá ale očekávat skutečný "pokrok" - Bosh a Bargnani můžou být v blízké době velmi nebezpečným duem, příští léto se dá očekávat další posílení týmu (prostor pod platovým stropem) a po letech mají Raptors kvalitního generálního manažera. Postup do play-off v letošní sezoně ale čekají jen hodně velcí optimisté.
PŘEDPOKLÁDANÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
T.J.FORD
Anthony PARKER
Morris PETERSON
Chris BOSH
Rašo NESTEROVIČ
