Když totiž šla minulý čtvrtek na start další etapy Tour de Ski, věděla jasně: Pokud to bude podobné trápení jako ve většině předcházejících závodech prestižní série, zbytek Tour de Ski už neabsolvuje a pojede trénovat.
"Kdyby se to nezlepšilo, odjela bych domů, protože forma byla velmi špatná," uvedla šestadvacetiletá trutnovská lyžařka. Jenomže ve čtvrtek se jí na patnáctikilometrové trati v italském Toblachu začalo dařit, oblíbené Tour de Ski tak zakončila jako většina ostatních až nedělní etapou a na přípravu před libereckými závody tak má necelý týden.
Jak se do Liberce těšíte?
Jsou to závody v Česku a těch v sezoně moc nemám. Ráda bych se tam předvedla co nejlépe.
Takže jste vzhledem k tomu, co jste prožila na Tour de Ski, nezvažovala, že byste nestartovala?
Ještě trochu váhám se sobotou, ale asi pojedu. Neděli určitě, protože Karolína Grohová, s kterou týmový sprint pojedu, bojuje o nominaci na mistrovství světa.
V minulých letech jste se z Tour de Ski vracela dost zničená, jak to bylo letos?
Únava je také velká, ale letos spíš psychická.
Z čeho pramenila?
Z toho, jak se nedařilo v první polovině Tour. Také v minulých letech jsem měla první polovinu slabší, ale letos nebyla forma vůbec a začátek byl strašný.
Jak si to vysvětlujete?
Těžko říct, ale mně moc nevyhovuje vysokohorská příprava. Letos jsem na ledovci trénovala a asi se to projevilo.
Nebylo lepší trénovat někde jinde?
Dlouhodobě mi sice výšky při sportování nevyhovují, ale příští rok se olympiáda pojede také vysoko, takže mi nezbývá, než se s tím trochu porvat.
Letos to byl právě na Tour de Ski dost těžký boj. Jak jste ho hlavně na začátku snášela?
Hodně těžce. Ještě jsem jakžtakž zaběhla úvodní prolog, ale pak to šlo dolů.
Den po prologu jste se ale v prvním okruhu desetikilometrové tratě držela mezi nejlepšími.
Nebyl to žádný zázrak, protože jsem se držel ve skupině, která jela kolem třicátého místa. Jenomže ve druhém už to bylo mnohem horší, navíc přišel pád, který mě zdržel tak o půl minuty. S tím že se moc nedalo dělat. Být v průběžném pořadí skoro padesátá, to není nic moc.
O moc se to nezlepšilo ani ve sprintu na Nový rok. Prý jste pak chtěla odjet domů?
Přesně tak. Necítila jsem se dobře, už od návratu ze soustředění v Tauplitz jsem měla vysoké hodnoty klidového tepu a nedařilo se to zlepšit. Proto jsem šla v Toblachu na start s tím, že když se to nezlepší, pojedu domů a budu raději trénovat.
Jenomže jste neodjela...
V průběhu závodu jsem se totiž dostala do slušného tempa a posunovala se stále dopředu. Hodně mi to pomohlo hlavně psychicky, vždyť jsem zajela jednadvacátý nejrychlejší čas, něco takového jsem potřebovala.
Pak už to bylo jen lepší, druhý den jste dokonce doběhla na dvacátém místě a získala jste první letošní body do Světového poháru.
Beru to trochu jako odměnu za to, že jsem vydržela, což platí i o zbytku Tour.
Každoročně je zakončená výjezdem na obávanou sjezdovku, jak se vám na ni jelo letos?
Na začátku špatně, protože tam na mě přišla nějaká krize a soupeřky kolem mě mi začaly ujíždět. Pak jsem se ale rozjela a udržela se alespoň v třicítce nejlepších.
Hodně vás to před libereckými závody vyčerpalo?
Únava určitě byla, ale asi menší než jindy. Mnohem hůř jsem se cítila v první polovině Tour, kdy se vůbec nedařilo.
