První blok důležitých závodů ve světovém poháru na začátku sezony přinesl zklamání a následnou změnu plánů.
I díky tomu byl druhý blok v podobě Tour de Ski mnohem vydařenější, na začátku ledna Eva Vrabcová Nývltová prestižní seriál zakončila výborným šestým místem, nejlepším v kariéře.
Eva Vrabcová - Nývltová* Trutnovská běžkyně na lyžích bude Česko od příštího týdne reprezentovat ve švédském Falunu na mistrovství světa v klasickém lyžování. * Česká jednička posledních let měla loni výbornou sezonu, v níž mimo jiné obsadila páté místo na olympijských hrách v Soči a osmé na Tour de Ski. |
Po více než měsíci od jeho skončení vyráží osmadvacetiletá lyžařka na třetí a patrně nejdůležitější část právě probíhající sezony. Nejprve ji o víkendu čeká v Östersundu závod světového poháru, poté následuje přesun do Falunu, kde příští týden začne letošní mistrovství světa v klasickém lyžování.
„Östersund pro mě bude test, ale to důležité se ukáže o týden později. Uvidím, jak na tom budu,“ říká nejlepší česká běžkyně na lyžích posledních sezon.
Asi se v tom hodně odrazí příprava. Jaká byla?
Dobrá, až na detaily jsme splnili všechno, co jsme chtěli.
Když se vám i kvůli letním nemocem vstup do lyžařské sezony nevydařil, dala jste přednost odpočinku a spíše lehčímu tréninku. A ukázalo se to jako dobrý tah, Tour de Ski byla mnohem lepší. Neměli jste chuť něco podobného zopakovat i nyní?
Ba ne, to nešlo, letos bylo hlavně kvůli nemocem volna až moc a bylo potřeba trénovat.
Kdy jste po Tour de Ski s tréninkem začali?
To bylo hodně podobné jako v minulých letech. Z takového závodu člověk přijede dost unavený, takže chvíli musí odpočívat a pak první týden trénovat jen volněji. Tak přišla ke slovu Černá hora a lehčí tréninky.
Tour de Ski jste jela už poněkolikáté, a tak můžete srovnávat. Jak moc vás sjezdovka Cermis vyčerpala letos?
Právě že méně než v minulých letech, o to jsem to potom měla v dalším tréninku jednodušší.
A možná i o to, že po takovém výsledku se trénuje lépe.
To je pravda, člověk v cíli cítí obrovskou radost, a únavu spíše ne. Ta přijde později.
Nemrzí vás, že vás příznivci v Česku nemohli vidět v cíli? Přenos totiž skončil těsně před tím, než jste nahoru do cíle dorazila.
To už je asi můj osud, něco podobného se stalo i rok předtím, když jsem vyjela osmá.
Za místo hlavní přípravy na mistrovství světa jste zvolili opět italské Livigno, ale ještě před odjezdem jste v Novém Městě na Moravě na trati 10 kilometrů volně vyhrála závod mistrovství republiky. Co vám závod a váš výkon ukázaly?
Brala jsem to spíše jako součást tréninku, se kterým jsem vlastně po Tour de Ski začínala, a závodila jsem tam téměř z ničeho. Přesto to pro nás bylo dost užitečné. Ukázalo se, že odstup mezi mnou a dalšími domácími běžkyněmi je velký. Nejlepší z nich tam však nebyla, takže o to je těžší usuzovat, jak na tom jsem. Největší soupeřkou byla Polka Marciszová, tři kola se mnou držela krok, v posledním jsem získala větší náskok. To na jedné straně ukazuje dobrou kondici, na druhé problém s rychlostí.
Zaměřili jste se na to na následném dvoutýdenním soustředění v Itálii?
S tím už se v rozběhnuté sezoně moc dělat nedá, s tím nás čeká spousta práce před příští sezonou.
Opět jste zvolili Livigno, i když leží poměrně vysoko a o vás se ví, že větší nadmořské výšky vám pro trénink moc nevyhovují. Proč jste se tak rozhodli?
Livigno máme vyzkoušené a i když vysoko je, tahle destinace na mě nepůsobí špatně. Je pravda, že s větší nadmořskou výškou bojuju, ale tam možná i proto, jak jsou tratě položené v údolí, problémy nemám. A také jsme si nemohli dovolit experimentovat, proto jsem ráda, že mi bylo umožněno tohle absolvovat.
Byly to tedy dva týdny nepřetržité lyžařské dřiny?
Skoro se to tak dá říct. Až na malé výjimky. Jeden den kvůli nějakým střevním problémům a bohužel těžké to bylo i ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli strašně smutnou zprávu z domova.
Jakou máte na mysli?
Tragédii, která se stala minulý týden pod Studniční horou v Krkonoších. Zemřel tam můj výborný kamarád, který nám často pomohl i s lyžováním. Je to pro nás strašně smutná záležitost, bohužel kvůli odjezdu na sever ani nemůžeme jít na pohřeb. Zvažuji alespoň, že na mistrovství světa pojedu na jeho počest s černou páskou.
Kvůli přípravě v Livignu jste vynechala dva podniky světového poháru. Nebude vám chybět srovnání?
To se teprve uvidí, ale je pravda, že třeba do Ruska bych jela. Estonské Otepëë mi nescházelo, tam byly tratě, které moc nemusím. Ale Rybinsk, tam to bylo jiné a tam bych závodila ráda. Jenomže nikdo jiný tam jet nechtěl a dávat dohromady výpravu jen kvůli mě by bylo hodně nákladné. Nestačí totiž, aby se mnou jel jen jeden člověk, ale třeba pět šest, do toho tuna materiálu... Trénovala jsem v Livignu a uvidíme, co to přinese.
Mistrovství světa je asi nejen pro vás vrcholem sezony, která se pak pomalu bude blížit ke konci.
Vrcholem určitě je, ale já mám v plánu ještě jeden. Slíbila jsem Lukáši Bauerovi, že letos vyzkouším dálkové běhy. Takže po šampionátu ještě poběžím klasický světový pohár v Lahti a v Oslo a pak pojedu laufy. Jsem na to hodně zvědavá.
