Jenže přišlo jaro a záhadná nemoc. Snad mononukleóza, snad cosi jiného. Lékaři tápali, antibiotika nezabírala.
Kdo ví, možná právě následky této nemoci se později promítly i v listopadovém Gällivare, při závěrečném soustředění před startem Světového poháru.
A tam už bylo doopravdy zle.
Touha nechyběla, síla ano.
„Mé nejhorší období v životě. Gällivare jsem si protrpěla až do dna. Takové pocity jsem nikdy předtím nezažila,“ vypráví. Přiznala tehdy sama sobě: Nejsem v pořádku, musím řešit své zdravotní problémy.
Podrobnosti o nemoci si nechává pro sebe, v zásadě však šlo o problém s regenerací. Tělo se urputně bránilo vyšší zátěži. V úvodu pohárové zimy stěží bojovala o body. Dokonce i norští trenéři se přišli optat českých kolegů: „Co se s ní děje? Běhala tak dobře a teď se trápí.“
Věděla, že k návratu mezi elitu nepomohou zvýšené tréninkové dávky. Naopak, její tělo potřebovalo na chvíli vypnout. „Pomoci jsem si mohla jen sama,“ říká. Vynechala dvě pohárová kola, více odpočívala a při dvoutýdenním vysokohorském kempu v Livignu opět trénovala. „Ale museli jsme opatrně.“
V neděli už v Oberstdorfu hlásila: „Zdravotně jsem lepší.“ Do seriálu Tour de Ski vstoupila 16. místem v prologu, načež si v klasické desítce polepšila na jedenáctou příčku.
Ne, ještě to není stará dobrá loňská Vrabcová. „Na trati mě to občas dost bolí. Loni to nebolelo. Chvílemi se mi jede výborně, vzápětí to pokulhává,“ popisuje.
Nicméně takový start do Tour bere všemi deseti. Kvůli listopadové krizi i kvůli nedělní hektice. Nad Oberstdorfem se přehnala vichřice, nemohli testovat lyže, dostala je až těsně před startem.
Jely přesto parádně.
„Dokázala jsem si na nich, že jsem lyžovat nezapomněla a pořád s těma holkama dokážu bojovat.“
Vysokohorský kemp, který v prosinci namísto závodů absolvovala, může být její výhodou proti soupeřkám. Ale na druhou stranu: „Holky jsou zase víc rozzávoděné.“
Tour de Ski uhání dál, z Německa do Švýcarska, s norskými lídry Björgenovou a Northugem i se zklamaným Martinem Jakšem, kterého pád při sjezdu připravil o hůlku i o naději na výraznější výsledek.
Zítra čeká sprint ve Val Müstairu. „To bude oříšek. Na sprint se netěším, netrénovala jsem ho. Ten musím jen přežít,“ povídá Vrabcová.
Od středy přijdou čtyři rozhodující etapy v Itálii se závěrečným testem vůle i těla na Alpe Cermis.
„Jsme stále teprve na začátku. To nejtěžší nás čeká,“ říká Češka. Oberstdorfská ouvertura však nejen jí naznačila: opět může bojovat o výsostnou pozici v top 10.
