Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nová kapitánka Vítečková: Nejsem jako Hanka Horáková. A nikdy nebudu

Eva Vítečková (vpravo) střílí na koš v utkání proti Austrálii. | foto: Martin Stolař, MAFRA

26 2014
Nová kapitánka českých basketbalistek Eva Vítečková má před světovým šampionátem v Turecku jasno. „Medaile by byla hezká, ale musíme si dávat postupné cíle,“ říká dvaatřicetiletá opora týmu.

Už jste se sžila s rolí kapitánky reprezentačního družstva?
Nikdy nebudu typická kapitánka. Tu roli mi určil trenér Blažek asi proto, že jsem nejstarší a jedna z nejzkušenějších. Ale jsem úplně jiný typ, než byla před čtyřmi lety Hanka Horáková. Však se taky stala nejužitečnější hráčkou postříbřeného šampionátu v Česku.

Někdo může říci, že takto ze sebe snímáte zodpovědnost, kterou pozice kapitánky přináší...
Tak to není. Jenže současný tým zatím nemá takového lídra, který by se Hance vyrovnal. Snažím se dělat kapitánství co nejlíp, ale nemůžu ze sebe dělat něco, co nejsem. Vždycky jsem byla vlastně tichá, ani na mně není vidět, jak to prožívám, když třeba dám důležitý koš. Ale měnit se nebudu.

Letos jste se vrátila do reprezentace po roční odmlce. Splnila účel?
Rozhodně, loni v létě jsem měla čtyřměsíční volno, paráda. Předtím jsem byla hodně unavená; o prázdninách jsem vlastně neměla volno od devíti, kdy jsem doma ve Žďáru nad Sázavou začala s basketem.

Co vlastně děláte, když zrovna netrénujete a nehrajete?
Odpočívám. Jakmile to jde, jedeme s přítelem do Žďáru - bratr má dva syny, takže si užíváme s rodinou.

A co třeba vaření?
Vaří přítel, a výborně, já peču. Umím dobré kremrole, čokoládové brownies, buchty. Někdy i vařím, ale neumím tak dobrou svíčkovou jako mamka. To chce léta praxe, v tom má náskok.

Jaké jídlo byste nachystala návštěvě?
Spíš jednoduché. Většinou se předem zeptám, na co má kdo chuť.

Takže návštěva musí předem zavolat?
Samozřejmě. Nezvaným návštěvám neotvírám.

A kdyby si někdo přál bažanta na víně?
To by šlo, to už jsem dělala. Na víně i s brusinkovou omáčkou.

Stříbro z Česka 2010 by mohlo svádět k názoru, že teď v Turecku budete patřit k favoritkám...
Nemyslím, z toho týmu nás v kádru zůstalo šest. Přišly šikovné mladé hráčky, jen to chce trochu času. Medaile by byla hezká, ale musíme si klást postupné cíle - tím prvním je postup ze skupiny z co nejlepšího místa. Pokud chceme uspět, měly bychom vyhrát první dva zápasy, s Brazílií a Japonskem.

Na Turecko ale máte pěkné vzpomínky, že?
Ano, v roce 2005 jsme tam vyhrály evropský titul. Jenže kvůli tomu se tam líp cítit nebudu, všechno začne nanovo. Ale je prima, že je tam tepleji než tady.



Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze