To už byla v klidu. Jenže ještě před pár minutami dusila vztek. Nemluvila. Jenom odjela lanovkou na kopec. Nahoře si zařvala. „Bylo mi jí líto,“ vyprávěla méně slavná reprezentační kolegyně Vendula Hopjáková, se kterou si Samková ještě po suverénní čtvrtfinálové jízdě plácala.
Ale v semifinále nastal stejně jako na předchozích čtyřech šampionátech pro Samkovou konec. Tentokrát skončila dvanáctá, o jedno místo ji předčila Hopjáková.
Reprezentační trenér Marek Jelínek se chytil za hlavu, skupinka českých fanoušků ztuhla. „Byl jsem samozřejmě smutný,“ řekl Jelínek. Jeho naštvání nepřešlo. Možná neměl čím praštit.
Vždyť celý tým Samkové tolik věřil. Česká závodnice ovládla kvalifikaci. Ještě ráno před finále zářila s namalovaným bílým knírkem, tentokrát stylově inspirovaným španělským umělcem Salvadorem Dalím. S růžovou ochranou proti slunci na rtech se usmívala do kamer, zářila.
Její nálada se tolik hodila k uvolněné atmosféře v Sierra Nevadě, kde si turisté v krátkých rukávech užívali zbytků sněhu.
Až pak si zrádná a těžká trať vybrala zrovna jednu z favoritek závodu. Jarní slunce spálilo ambice české hvězdy. Titul obhájila Lindsey Jacobellisová z USA. Celkově triumfovala už popáté v kariéře jako druhá snowboardistka historie.
„Nechápu, že zase vyhrála. To je neskutečné.“
Americké rivalce je jedenatřicet, Samkové bude v dubnu teprve čtyřiadvacet let. „Ještě na rozdíl od ní můžu sbírat zkušenosti.“
Samkové vrchol má přijít na olympijských hrách v jihokorejském Pchjongčchangu. Do té doby potřebuje po letní operaci ramene nabrat fyzičku, aby se v tlačenici na svahu prodrala dopředu. Teď už ji sezona unavila. „Budu víc běhat a posilovat, budu mít ruce jako Schwarzenegger.“
Samková se potřebuje soustředit místo četných reklamních aktivit výhradně na závodění. Trénovat ve vysokých nadmořských výškách. Aby mohla myslet na snowboardcrossové zápolení.
„Ale svět se nezbořil. Pořád je to jenom závod.“
