Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Muž, který vede basketbalisty: izraelský demokrat, co pracuje i v noci

Ronen Ginzburg na střídačce českých basketbalistů na evropském šampionátu. | foto: Profimedia.cz

8 2015
Riga (Od našeho zpravodaje) - České basketbalisty čekají dva dny, jež určí jejich ambice na mistrovství Evropy a naznačí, zda (ne)mohou pomýšlet třeba i na sen o Riu. Budou to také velké dny pro muže jménem Ronen Ginzburg. Izraelský kouč národního týmu ostatně ve chvíli, když mužstvo v roce 2013 přebíral, sám řekl: „Věřím mu. Je tu potenciál k postupu na olympiádu.“

Případná cesta do Ria je ještě velmi dlouhá - z mistrovství Evropy na něj přímo projdou finalisté, týmy na 3. až 7. místě si pak zajistí olympijskou kvalifikaci. Kdyby to Ronen Ginzburg zvládl, vůbec první cizinec v roli hlavního kouče české reprezentace by se stal legendou.

Jak se vlastně do role hlavního trenéra Česka dostal? Kombinací zkušeností, velké pracovitosti, schopnosti dát určitou svobodu hráčům i tím, že má k zemi výrazné pouto. „Mluví se o mně jako o zahraničím kouči, ale já znám českou mentalitu,“ uvedl, když v roce 2013 nahrazoval Pavla Budínského.

A má pravdu: od roku 2006 působil celkem sedm let v Nymburce, nejprve jako asistent a pak i jako hlavní kouč. Letos se sem znovu vrátil a dalo se mu věřit, když pronesl: „Nymburk mi chyběl.“

Kdo je Ronen Ginzburg

Narozen 19. září 1963 v Tel Avivu, v basketbalu se jako hráč a trenér pohybuje přes třicet let. Vedl čtyři různé izraelské týmy, v letech 2006 až 2013 působil v Nymburce - nejprve jako asistent, poté jako hlavní kouč. V roce 2013 zde skončil a převzal národní tým. Jako každý Izraelec musel narukovat, ve svých 18 letech šel do armády ve zjitřeném období izraelsko-palestinského konfliktu. V těchto bojích přišel o kamarády, což nebyl první zásah dějin: z jeho širší rodiny zahynulo při holokaustu kolem sta lidí. Zajímavost: jako basketbalový expert pracoval také pro izraelskou televizi.

„Zažil jsem ho v Nymburce v obou rolích. Z mého pohledu je to moderní trenér, který basketbalu rozumí,“ říká exreprezentant Radek Nečas, nyní vedoucí národního týmu. „Jako bývalý basketbalista má zápasové cítění. Mně se pod ním hrálo velice dobře a myslím, že ani tady nemá věci striktně dané; není to diktátor, co má vše nalajnované do posledního puntíku. Je otevřený názorům zkušených hráčů.“

V tomto je trenér zvaný „Neno“ demokrat. Ale to neznamená, že by neměl vysoké nároky. „Kromě Michaela Jordana se musí zlepšovat každý,“ prohlásil jednou - a tak k basketbalu přistupuje. Zdůrazňuje, že jeho práce kouče vlastně nikdy nekončí; že je nonstop vyhledáváním informací ohledně vlastního týmu i soupeřů.

„To byste se měl zeptat našich asistentů, kdy jim zničehonic třeba i pozdě večer zavolá, že se chce podívat na určitou pasáž utkání,“ usmívá se Nečas. „Basketbalem žije dnem i nocí.“ A to doslova, v nočních hodinách pracoval třeba proto, aby se dovolal českým hráčům v zámoří; za Janem Veselým se zase brzy po svém jmenování vydal na inspekční cestu přímo do NBA.

Další Ginzburgův rys: dbá na osobnosti hráčů, charakter je pro něj podobně důležitý jako výkonnost. „Moc toho nenamluví, ale je to chytrý trenér. Velmi dobře čte hru, má cit pro střídání, pro tempo. V tomhle je hodně zkušený,“ soudí reprezentační kapitán Jiří Welsch.

On zná Ginzburga hlavně z této zápasové stránky. Ale podle Radka Nečase je Izraelec nejen dobrý kouč (ve smyslu umění zareagovat na vývoj), ale také trenér.

„Při individuálních trénincích s vámi většinou pracují asistenti. A z Nymburka si pamatuju, že má dobrá cvičení pro hráče na perimetru i pro ty podkošové,“ vzpomíná Nečas na dobu, kdy Ginzburg dělal asistenta jinému Izraelci Muli Katzurinovi. Jeho herním krédem je „tempobasketbal“, což momentálnímu kádru národního týmu hodně sedí.

Ronen Ginzburg ještě jako trenér Nymburka.

Ronen Ginzburg ještě jako trenér Nymburka.

U rodáka z Tel Avivu je snazší dozvědět se něco o jeho basketbalovém životě než o tom osobním. Před novináři je - cimrmanovskými slovy - spíše „briefingový typ“, nepotrpí si na dlouhé proslovy. Hráči i kolegové z realizačního týmu ovšem mají možnost pro bližší poznání. „Je s ním sranda. Když se jde někam ven, chvilku se zdrží, ale není člověk, co by vyrážel ve velké skupině. Spíš si drží soukromí, soustředí se na svůj basketbalový svět. Co dělá mimo něj, do toho moc lidi nepouští,“ popisuje Nečas.

Kvůli Ginzburgovi je oficiální týmovou řečí angličtina, ale pozor na to, kdyby chtěl někdo šprýmařit za koučovými zády.

„Myslím, že Neno rozumí víc než dost,“ říká Nečas. „Někdy jsme byli překvapení, když jsme se bavili česky - a on zničehonic zareagoval.“

Překvapit teď však chce Ginzburg hlavně na Eurobasketu. Nejlépe tak, aby třeba mohla být naplněna i jeho víra v olympijské ambice týmu.



Témata: Ronen Ginzburg

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze