Situaci vyhodnotil následovně: „Zůstal jsem poslední.“ Vlastně ano – izraelští basketbalisté jsou po osmifinálové porážce z Eurobasketu doma, izraelský trenér Ronen Ginzburg zůstává. I odezva v jeho vlasti patří k věcem, jež mu po postupu mezi poslední osmičky dělají radost.
„Je skvělé být s Českou republikou ve čtvrtfinále, o našem úspěchu se hodně mluví. Všichni jsou hrozně překvapení. I v Izraeli to vzbudilo velký rozruch,“ líčil kouč, který v sobotu oslaví 52. narozeniny, v Roubaix na týmovém hotelu.
Tam se rozpovídal zdaleka nejen o basketbalu, odpovídal také na svůj vztah k Česku či rozdíly mezi ním a Izraelem. O čem tedy mluvil?
O čtvrtfinále se Srby: „Mají hodně hvězd, jsou lepší než Chorvati. Ale my teď máme po postupu mezi posledních osm velké sebevědomí.“
O hvězdě soupeře Miloši Teodosičovi: „Známe ho z dob, když hrál za CSKA proti Nymburku. Tam jsme si s ním většinou 37 minut uměli poradit, ale na konci nám bodl kudlu do zad. Doufám, že pokud se nám ho znovu podaří zastavit, tak v závěru zase něco nevymyslí.“
O videopřípravě na soupeře, již vedou jeho asistenti: „Odvádějí skvělou práci. Někdy je to pro ně hodně těžké, protože pracují přes noc, navíc na vše často mají jen 24 hodin. Beny (Pavel Beneš) a Luboš (Růžička) nám všem opravdu hodně pomáhají.“
O životě v Česku: „Už když jsem poprvé přijel, do této země jsem se zamiloval; je to můj druhý domov. Je skvělá, aniž by si to Češi tolik uvědomovali. Ale to tak bývá, že když někde žijete, tolik nevnímáte její nejlepší stránky. Já přišel zvenčí, také ze skvělé země. Přestože v Izraeli řešíme určité problémy, vím, že byste si své země měli vážit.“
Ronen Ginzburg, izraelský trenér českých basketbalistů
O rozdílech mezi zeměmi: „V Izraeli se žije, jako by to byl váš poslední den v životě – hodně radosti a nadšení. V Česku jsou lidé klidnější. Největší rozdíl je ale při řízení auta: v Izraeli neustále slyšíte troubení: bum, bum, bum. Obě země ale mají i spoustu společného, takže se mi v Česku žije snadněji.“
O svých znalostech češtiny: „Rozumím. Když poslouchám diskuze, tak se chytám. Poslouchám, ale nemluvím – občas je to má taktika. Je to těžký jazyk stejně jako izraelština, už toho však dost pochytávám. Pár slov zvládám: Jedem, šup šup.“
O reakci jeho přátel na život v Česku: „Neustále mě někdo jezdí navštěvovat, líbí se jim tu. Podporuji český turismus (úsměv). Třeba vaše pivo je skvělé, ale já osobně preferuji vodku.“
O společné historii obou zemí: „Češi pomáhali Izraeli v našich začátcích: první zbraně, které jsme používali na obranu vlasti, přišly v roce 1948 právě z Československa. Izrael nemá příliš spřátelených zemí, ale Česko je jednou z nich. To je v Izraeli stále cítit.“
