Byl to svým způsobem nejzajímavější z výroků dne. „Hned jsme si řekli, že jsme ambiciózní tým, který chce víc. Nesmíme se uspokojit. A pořád snít, že můžeme dojít i dál,“ líčil Tomáš Satoranský, rozehrávač basketbalové reprezentace.
Střízlivá slova ve chvílích euforie. Absence uspokojení i poté, co Česko rozbilo favorizované Chorvatsko 80:59 a postupem do čtvrtfinále mistrovství Evropy vytvořilo nejlepší výsledek od roku 1993; dosud bylo maximem dělené 9. místo.
Ano, tenhle tým chce víc.
Basketbalisté jsou sportovním hitem posledního týdne, na turnaji vyhráli čtyři duely ze šesti. Proč?
Mají výrazné tváře: Satoranský vytvořil rekord v počtu asistencí na zápas (15), i jejich průměr má na historickém maximu, čahoun Jan Veselý sbírá smeče a vládne pod koši.
A mají – odpusťte klišé – také velké srdce. „Je to tak. Příprava nám úplně nevyšla, ale semkli jsme se. Chceme ukázat, co umíme. Držíme pospolu jako tým,“ řekl Patrik Auda a potvrdil to, když dal jako střídající hráč Chorvatsku 9 bodů.
Dvě nejvýraznější tváře týmů: vlevo Jan Veselý, vpravo Tomáš Satoranský.
Mají i vizi, že se jako jediný český kolektivní sport utkají o hry v Riu. Na olympiádu se dosud dostali pouze basketbalistky a fotbalisté do 21 let. Týmu už stačí jedna výhra buď ve středečním čtvrtfinále se Srbskem, či následně v duelech o 5. až 8. místo (do 7. příčky je kvalifikace jistá, i 8. pozice ještě dává naději).
Z brutálně náročné kvalifikace projdou jen vítězové tří šestičlenných skupin, ale už fakt, že basketbalisté mají vůbec na dosah boj o Rio, působí takřka senzačně.
Ve zmíněné přípravě vyhráli jen jednou, na turnaj prošli až posledním duelem kvalifikace a na šampionátech dlouho chyběli, v letech 2001 až 2011 jej hráli jedinkrát.
„Když jsem říkal, že máme na to, poprat se o olympiádu, někdo se mohl smát. Já od prvního dne věřil, že to můžeme dokázat,“ vzpomíná izraelský kouč Ronen Ginzburg na start svého angažmá v roce 2013.
Jak se to celé seběhlo?
Zaprvé: forma graduje. „Příprava je od toho, abyste se připravili,“ lakonicky shrnul Jan Veselý to, že nevalné výsledky nikoho nestahovaly do deprese.
Zadruhé: český styl je nejen fyzicky náročný a atraktivní, ale i účelný. „Každý ví, co hrajeme, ale těžko se na to připravuje,“ říká Satoranský o precizní, agresivní obraně a následném úprku vpřed k soupeřovu koši. Defenzivu má Česko v rámci turnaje jednu z nejlepších.
Zatřetí: duo S+V, jež hovořilo v předchozích odstavcích. „Výjimeční hráči,“ oceňuje kapitán Jiří Welsch. „Honza má jeden z nejlepších pohybů pod košem, co jsem kdy viděl. A Tomáš mimořádné basketbalové myšlení a k tomu i skvělé atletické schopnosti.“ Pokud budou oba hrát takto i dál, bylo by až s podivem, kdyby Satoranského nevyzkoušeli v NBA a Veselý (nyní ve Fenerbahce) se do ní nevrátil.
Veteráni Luboš Bartoň a Jiří Welsch se objímají po postupu do čtvrtfinále.
Začtvrté: přerod, jenž nastal ve věkovém složení týmu. Už se nesází na veterány Welsche a Bartoně, šéfy jsou jiní. Ale vše se děje v pozitivní koexistenci. „Tým je kvalitní v tom, že máme starší zkušené hráče, abychom nebláznili, i mladší kluky. Hodně z nás má zkušenosti z Euroligy nebo Eurocupu, vyzkoušeli jsme si nejlepší evropské soutěže. Proto si myslím, že jsme schopní hrát s velkými týmy vyrovnané zápasy a vyhrávat,“ říká David Jelínek, v osmifinále autor 13 bodů.
Vousatý střelec je synem nejlepšího střelce české basketbalové historie Josefa Jelínka, teď sám kroniky svého sportu pomáhá měnit.
A to cesta ještě neskončila.
