Před tuctem dní ještě lyžovala po svazích v kanadském Lake Louise. Zajela si nová osobní maxima, opět fascinovala sportovní svět svou unikátní všestranností. Následovala rychlá změna kontinentů i časových pásem, ze Severní Ameriky letěla Ledecká do Evropy.
Právě cestování ji zmohlo více než výměna lyží za snowboard. „Bylo to náročné. Přejížděla jsem, přelétala, měnila časová pásma. Přechod z lyží šel docela rychle, vždy mi to tvá den, dva. Zvykám si, že jedu bokem a že mám jiné načasování, ale nakonec je to přece stejné - jedete z kopce dolů,“ směje se při rozhovoru ve foyer malebného hotelu Concordia.
Ten byl postaven v dobách „belle époque,“ tedy na přelomu 19. století. Začne i pro jednadvacetiletou Češku „krásné období“?
„Začalo u teď druhým místem v Carezze,“ říká spokojeně. „Mám z toho obrovskou radost, závod se povedl. Ina má ty prsa trošku větší než já. Tenhle hendicap musím příště dohnat a jet ještě rychleji než ona. Závod jsem si každopádně užila, bylo to moc fajn,“ dodává ke čtvrtečnímu stříbrnému vystoupení.
Od té chvíle stihla nocleh, trénink po cestě do Cortiny a cvičení s fyzioterapeutem. „Po příjezdu jsem usnula,“ přiznává.
Nejen kvůli tomu, že vyspává tuze ráda. “Někdy jdu spát v devět a kdyby to šlo, tak bych vstávala až v jedenáct," prozrazuje.
Ale také s ohledem na to, že stále není zcela zdravá. Poslední dny bojuje s virózou. „ Dostávám se z toho, cítím se lépe, Neřekla bych, že jsem úplně fit, ale zítra budu závodit a moc se na to těším. Půjdu do toho naplno. Chci vyhrát,“ říká odhodlaně.
Na budově nedalekého kostela mezitím běhají světla ve tvaru hvězd. V sobotu by mohla Ledecká vidět i ty na večerní obloze. Závod v Cortině d’Ampezzo je výjimečný tím, že se jede až pozdě odpoledne. Podobné akce působí na českou závodnici až kouzelně.
„Vždy to má zcela jinou atmosféru. Hory jsou skryté ve tmě, někdy jsou dokonce vidět i hvězdy. Je to magické,“ zasní se a v ruce žmoulá láhev s colou.
„Poprvé jsem takhle jela v Moskvě, kde se jelo na rampě. Odnesla jsem si z toho zážitek na celý život,“ vypráví a připomíná svou bilanci z večerních snowboardových klání. „Loni jsem tu byla čtvrtá, v Moskvě jsem tehdy skončila třetí.“ Teď myslí na nejvyšší stupínek. Působí uvolněně, potěšila ji krása italského městečka obklíčeného štíty Dolomit.
„Je tu hrozně krásné prostředí. Je to takové vánoční. Mám Dolomity hrozně ráda.“ Vše se zdá idylické, až trochu ospalé. Ostatně Ledecká pobaveně přiznává: „„Jsem zvláštní typ člověka, ráda spím. Kolem sedmé Večerníček a pomalinku se chystat do postele.“
V sobotu přitom má kolem sedmé stát na svahu. „Vždy se musím na večerní závody hodně nabudit a namotivovat. Snad se dostanu do finále.“
A snad uvidí i „magické“ hvězdy.
