Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

To je pro tebe, Antoine! Jak Gasparotto vítězil pro mrtvého přítele

Enrico Gasparotto s trofejí pro vítěze závodu Amstel Gold Race. | foto: Profimedia.cz

18 2016
Italský cyklista Enrico Gasparotto je ve 34 letech už podruhé šampionem nizozemské klasiky Amstel Gold Race. Vyhrál ji pro sebe, pro svůj podceňovaný druhodivizní tým... a pro Antoina Demoitiého.

Před třemi týdny pětadvacetiletý Antoine Demoitié, týmový kolega ve stáji Wanty-Groupe Gobert, tragicky zahynul. Podlehl těžkým zraněním hlavy ze závodu Gent–Wevelgem, která utrpěl poté, co do něj při pádu najel doprovodný motocykl.

Gasparotto byl tehdy s jiným cyklistou týmu Gaetanem Billem, nejlepším přítelem Demoitiého, když se o pádu dozvěděli.

Bille hned telefonoval Demoitiého manželce. „Řekla nám, že Antoine asi brzo umře a že má málo naděje,“ vyprávěl Gasparotto. „Celou noc jsem pak neusnul.“

Antoin Demoitié

ANTOINE DEMOITIÉ. Tragická nehoda ukončila život belgického cyklisty v 25 letech.

Následujícího dne měl italský jezdec odcestovat na Tenerife, kde si chtěl uspořádat tréninkový kemp. Tápal, zda má v tak kritickou chvíli opustit tým.

„Mám letět?“ ptal se.

Řekli mu však: „Gaspo, leť a a snaž se soustředit na ardenské klasiky.“

Až na Tenerife ho dostihla smutná zpráva, že Demoitié v nemocnici před očima manželky zemřel. „Jeden z nejhorších dnů v mém životě. Tohle dokážu jen těžko přijmout. Ztratil jsem přítele,“ psal poté na Twitter.

Rodina zesnulého cyklisty darovala jeho orgány. „Antoine tak už teď zachránil tři životy. Je hrdinou až do konce,“ vyzdvihl při kondolenci kolega Bille.

Gasparotto si zatím ordinoval tuhé dávky na Kanárských ostrovech. „Pokud jezdíte denně sám sedm hodin a 4500 výškových metrů, máte čas přemýšlet o všem. Ta smrt byla tak čerstvá, nebylo to pro mě ani trochu lehké. Cítil jsem ale zároveň i obrovskou zodpovědnost.“

Od té doby jezdci belgické stáje na každém dalším závodě ujišťovali: Chceme vyhrát pro Antoina.

Gasparotto k tomu byl ve středu na Brabantském šípu blízko. „Jenže na útok Petra Vakoče jsem tam nenalezl odpověď.“

Tak tedy znovu. Další pokus na Amstelu.

V sobotu za celým týmem Wanty - Groupe Gobert přišla do hotelu Demoitiého manželka. Povzbuzovala je: „Chlapci, jeďte si pro to vítězství.“

Amstel Gold Race se svými 34 hellingeny a pověstným Caubergem byl závodem, který Gasparottovi v minulosti svědčil jako snad žádný jiný. Už na jaře 2012 tu nečekaně vyhrál, tehdy ještě v dresu silné Astany. V dalších letech skončil na nizozemské klasice devátý, osmý a znovu osmý.

Ve formaci Wanty Group Gobert platil letos za jednoznačného lídra. Parťák Marc McNally cestoval v sobotu 900 kilometrů z Francie, kde měl startovat na Tour du Finistere, aby jej v neděli na trati Amstelu mohl chránit až do mety 60 kilometrů před cílem. Kenny Dahaes mu usilovně vozil bidony. Když mu ho předával naposledy, omlouval se: „Gaspo, jsem už vyřízenej.“

Momentka ze závodu Amstel Gold Race.

NA TRATI AMSTEL GOLD RACE. Když ještě tým Sky diktoval tempo.

Gasparottovi i taková slova dodávala síly. „Všichni pro mě udělali, co mohli. Nechtěl jsem jim pak říci: Sorry, chlapci, nebyl to můj den.“

Trať začal zkrápět déšť, mrznul a trpěl. Na okamžik si pomyslel: Je to pryč, to nezvládnu. „Ale potom jsem viděl podobně unavené tváře kolem sebe. A vzpomněl jsem si, jak dobře jsem v dešti zajel na Lutychu 2012.“

Na úpatí závěrečného, čtvrtého výjezdu na Cauberg málem upadl. Probil se zpět do popředí, zaútočil a vytáhl s sebou Michaela Valgrena z Tinkoffu. Nepříliš organizovaná třicetihlavá skupina favoritů jim dovolila odjet.

Mladý Dán tahal tempo, zkušený Ital je v háku. Dvě stě metrů před cílem Gasparotto zaútočil a Valgren neměl energii jej následovat.

V cíli napřáhl šampion ruce k nebi a jeho první slova zněla: „To je pro tebe, Antoine.“ Polibek pak posílal Demoitému i ze stupňů vítězů.

Enrico Gasparotto v cíli cyklistické klasiky Amstel Gold Race. Vyhrál ji i pro zesnulého kamaráda Antoina Demoitiého.

PRO TEBE, ANTOINE. Enrico Gasparotto vítězí, Michael Valgren spurtuje druhý.

„Díky, náš anděli, celý tým tě teď potřebuje. Věřím, že při závodě jsi mi seděl na rameni. S myšlenkami na tebe jsem dokázal být rychlejší,“ vzkazoval mrtvému příteli.

„Je to jeden z nejemotivnějších momentů v mém životě,“ svěřoval se italský matador na tiskové konferenci, s dojetím obtisklým ve tváři.

„Tohle je nejkrásnější vítězství od založení našeho týmu,“ tvrdil generální manažer stáje Jean-Francois Bourlart.

A ještě jeden hlas přidejme. „Triumf Gasparotta a vzpomínky na Demoitiého nabízejí úplně jinou perspektivu našeho sportu,“ pronesl Stuart O’Grady, někdejší šampion Paříž–Roubaix.

Od chvíle, kdy v roce 2012 na Amstelu poprvé triumfoval, Gasparotto žádný další závod nevyhrál. Po dvanáctiletém působení v týmech World Tour předloni z Astany odešel do druhodivizní stáje Wanty - Groupe Gobert. „Tam se udála i velká změna v mé hlavě, když jsem se naučil, že už nemusím v závodech jezdit o první desítku kvůli bodům do World Tour, ale jen o vítězství.“

Nyní se ho dočkal.

Byla to klasika, při které nečekaně brzy odpadali favorité.

Zraněný Philippe Gilbert si stěžoval, že vynucená změna posedu na kole mu ubrala energii. Domácí Tom Dumoulin, hvězda loňské Vuelty, se po defektu nedokázal dotáhnout zpět. Obhájce titulu Michal Kwiatkowski na to v dresu Sky v posledních kilometrech jednoduše neměl.

Byl to také závod, při němž Češi byli vidět.

Mladík Josef Černý šlapal takřka 200 kilometrů v úniku.

Roman Kreuziger, v koncovce číhající v čele pelotonu, atakoval osm kilometrů před cílem, záhy jej však dostihli.

A Petr Vakoč se posouval do popředí během posledního průjezdu Caubergem, ale zjistil: „Dnes jsem neměl až takové nohy jako na Brabantském šípu.“ Ve spurtu pomohl kolegovi Alaphilippovi, jenž projel cílem šestý.

Nejlepším z Čechů byl tak dvanáctý Kreuziger. Velký kamarád Gasparotta. A právě Gasparotto potom o českém jezdci po závodě hovořil.

„Zkusil jsem zaútočit se stejným převodem jako v roce 2012,“ popisoval Ital. „Měl jsem štěstí, že se mnou jel Valgren. Nevyhrál bych, kdybych unikal sám, protože na vrcholu byl opravdu silný protivítr. A měl jsem štěstí i proto, že se mnou z Tinkoffu vyrazil právě Valgren a ne Roman Kreuziger, protože v tom případě bychom před spurtem asi až příliš taktizovali. Naopak Valgren tahal tempo a byl šťastný, že skončí nejhůř druhý. Já tak mohl vyčkávat na spurt.“

18.dubna 2016 v 10:00, příspěvek archivován: 18.dubna 2016 v 13:00

Nice to be in Belgium today!! good feelings... pic.twitter.com/TRttGrfBEM

Po Pekle severu a triumfu veterána Mathewa Haymana, dlouhá léta jen oddaného pomocníka slavných, jsme připomínali, že cyklistika dokáže psát podivuhodné příběhy.

Také o týden později to na Amstelu platilo.

Hluboký lidský podtext mělo v sobě vítězství Enrika Gasparotta.

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze