Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Enge si dojel pro slavné vítězství

30 2000
H o c k e n h e n h e i m, P r a h a - Poprvé po závodě mezinárodního mistrovství formule 3000 zněla na počest vítěze česká hymna. V baště automobilového sportu, na slavném německém okruhu Hockenheimring, v sobotu odpoledne porazil všechny soupeře z "juniorské ligy" formule 1 Tomáš Enge. Třiadvacetiletý talent se po bravurním jezdeckém i taktickém výkonu dočkal premiérového vítězství v seriálu. Na trati, kde přesně před dvěma roky kariéru v F3000 začínal, a v době, kdy možná i on sám pochyboval, zda se mu něco takového vůbec někdy podaří.

Postaral se přitom o jeden z největších úspěchů v historii českého motoristického sportu.
"Byl to krásný pocit, když jsem slyšel aplaus fanoušků. Od začátku sezony se ode mě čekaly výsledky, a když nepřicházely, tlak se pochopitelně stupňoval a nebyl jsem v optimální pohodě," přiznává Enge, který si v předchozích sedmi závodech dojel pouze pro dvě pátá místa a jinak nebodoval. "Tohle vítězství je ohromné povzbuzení pro poslední dva závody, které mě čekají. A jistě také pomůže mé budoucnosti," připomíná svůj sen dostat se do závodů formule 1, jejíž vůz si už několikrát ozkoušel díky smlouvě testovacího jezdce týmu Jordan.

V pátek jste byl nejlepší v tréninku a poprvé jste startoval do závodu F3000 z prvního místa. Byl jste nervózní?
Vlastně ani ne. Nějaký rozdíl oproti jiným závodům jsem nevnímal. Říkal jsem si, že když mi vyšel nejlépe trénink, tak proč bych nemohl dojet první i v závodě. Povzbuzoval mě můj tým i další lidé kolem.

Dvě třetiny závodu na mokru jste vedl a pak jste zariskoval zajetím do boxů pro suché pneumatiky, což se nakonec ukázalo jako skvělý tah. Kdy jste se rozhodl?
Přemýšlel jsem o tom od začátku, zvláště, když jsem měl přední pneumatiky brzy opotřebované, protože jsem čekal tlak od svých soupeřů a snažil jsem se jim co nejvíc ujet. K výměně jsem se rozhodl sám. Během závodu přestalo částečně fungovat radiové spojení s vedením týmu. Oni slyšeli mě, ale já nic. Nemohl jsem proto vědět, jestli soupeři přezouvají na sucho nebo pořád jedou na mokrých gumách. Tak jsem si řekl, že přezuji na slicky. Nahlásil jsem to vysílačkou a zajel do boxů.

Cítil jste to jako risk, který nemusí vyjít?
Riskantní by bylo i zkusit dojet závod s pneumatikami na mokro.

Věděl jste, že bude pršet?
Díky speciální předpovědi počasí, kterou si tým nechává před každým závodem zpracovat, jsem věděl, že během závodu zřejmě sprchne. To se také stalo, ovšem potom začala trať pomalu osychat já vsadil na svou intuici.

Bylo těžké se soustředit na poslední kolo, kdy jste věděl, že vyhrajete?
Ne. Asi tři kola před koncem jsem začal tušit, že to mohlo vyjít, ale teprve po projetí cílem jsem vychutnal ten fantastický pocit. A nebýt prodlevy při zastávce v boxech a smyku na mokru, tak jsem vyhrál s mnohem větším náskokem.

Víte, že komentátor Eurosportu vás právě po onom smyku odepsal?
Slyšel jsem to ze záznamu. Hlavně, že neměl pravdu.

Vnímal jste diváky?
Ano, v posledních kolech jsem vnímal, jak tribuny bouří. Dokonce jsem ve třetí šikaně zahlédl českou vlajku. Proto jsem tím směrem tolik mával ještě z auta, když jsem projel cílem. Dokážu pochopit fanoušky, jak asi dění na trati prožívali. Když jsem v cíli míjel boxy a viděl jásající členy týmu, tak mi bylo skvěle. Byla to odměna za naši stálou dřinu.

Na stupních vítězů při poslechu hymny jste si utíral oči. Dojetí bylo tak silné?
Ne, ne, to nebyly slzy, ačkoli pocity to byly hodně silné. To mi jen pot stekl z čela do očí, takže nepříjemně štípalo. Jsem také rád, že u toho mohl být můj otec, který mě k závodění přivedl. Jsem mu moc vděčný.

Na vítězství v závodě jste čekal téměř čtyři roky, od prvenství ve Formuli Ford. Byl jste hodně netrpělivý?
Člověk závodí, aby vyhrával. Musí být při tom tak silný, aby smůlu a prohry ustál a věřil v úspěch, když se zrovna nedaří.

Jaká byla po vašem vítězství nálada v týmu?
Konečně výborná. Obsadili jsme první dvě místa a dokázali, že patříme ke špičce. Teď je to ale potřeba ještě potvrdit.

Váš telefon se zřejmě netrhl?
Měl jsem tolik vzkazů a zpráv, že jsem to ještě nezažil a už jsem ani neměl sílu všechno poslouchat.

Co říkal váš manažer Antonín Charouz?
Co by měl říkat? Byl moc spokojený.

A co Jody Scheckter, otec vašeho týmového kolegy?
Ten je moc příjemný, ale po závodě se někam ztratil a já ho vůbec nepotkal.

Jaké budou oslavy?
Žádné. Na nějaké oslavování nemám pomyšlení. Musím zůstat maximálně soustředěný, abych se prosadil ve zbývajících dvou závodech sezony. Chci potvrdit, že Enge není jezdcem, který jednou uspěje, a pak nic. Na případné oslavy bude čas až osmadvacátého srpna, kdy v belgickém Spa skončí sezona F3000.

Jak vidíte příští závod za čtrnáct dní v Maďarsku?
Tam bude obrovskou roli hrát čas z kvalifikačního tréninku, protože na klikaté trati se téměř nedá předjíždět.

Za měsíc budete mít po sezoně. Už se jedná o vašem závodění v příštím roce?
Nemám tušení. Alespoň já nevím nic. Myslím, že všechno se rozhodne až po mém posledním závodě, protože právě na přelomu srpna a září se ve formuli 1 řeší poslední otevřené věci.

Budete ještě testovat vůz formule 1 Jordan?
Smlouva samozřejmě platí, zbývá z ní ještě několik testovacích dní, ale momentálně nevím, kdy další testy proběhnou.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze