„Co je to za nápad?“ pomyslel si možná tehdy. Světu velkého biatlonu dal přece sbohem už v roce 2016. Ne že by musel, ale proto, že chtěl. Ve 43 letech si od něj potřeboval vyčistit hlavu.
Český biatlon v roce jedna. Národní týmy vstupují do sezony velkých změn |
„Skončila jedna dlouhá etapa mého života,“ vyřkl tehdy do norských médií. Odklidil se následně na farmu ve Fuse, kde žije s manželkou Liv Elen, která se ještě pod příjmením Skjelbreidová stala v roce 1996 vicemistryní světa, a se čtrnáctiletou dcerou Kristin.
Tady se staral o svých 40 dojných krav a rozvzpomněl se také na obor, jemuž se vyučil: tesařinu. S partou sousedů postavili nový dům.
„Jsem přírodní typ. Stejně jako Ondra Rybář,“ tvrdí o sobě. S čímž Rybář souhlasí: „I díky té farmařině si Egil sáhl na poctivou, tvrdou práci a má ohromný životní nadhled. Uvědomuje si, že za velkými věcmi je velká dřina. Vyzařuje z něj klid, ale umí být na Nora až nezvykle otevřený.“
Kdysi platil Gjelland za chladnokrevného biatlonového střelce. S Ole Einarem Björndalenem slavil coby závodník v roce 2002 olympijský titul ze štafety. Pak téhož Björndalena coby šéftrenér vedl. A také Bergerovou, Svendsena, Eckhoffovou, bratry Böovy. Těch úspěchů a medailí!
„Ale raději než na konkrétní závody vzpomínám na každodenní práci s týmem,“ říká.
Když závodil s Björndalenem - na snímku norské reprezentace ze sezony 1999/2000 je Gjelland v horní řadě třetí zleva:
Dlouhý boj o trenéra
Norové jej po letošních hrách v Pchjongčchangu chtěli k týmu zpět. „Ale máme ho my,“ jásá Rybář. Češi vyhráli zákulisní souboj o Gjellanda a šéf svazu Jiří Hamza nadšeně vykládá: „Pro mě je v biatlonu absolutní trenérskou špičkou, jakými jsou ve fotbale trenéři Barcelony nebo Realu.“
Pravda, byl to dlouhý boj.
„Moje NE nebral Ondra Rybář jako odpověď. Volal mi zas a znovu,“ směje se Gjelland.
Postupně se ho dařilo nalomit. Ovšem bylo tu ještě těch 40 krav. Kdo se o ně postará? „Pak mi manželka řekla: Já to zvládnu.“
Při pozdějších osobních schůzkách s Rybářem chtěl znát všemožné detaily ze zákulisí českého biatlonu. Že nepřichází do klidného období, mu bylo jasné. Rovněž v norském tisku se objevily výňatky z knihy Gabriely Koukalové.
SOUTĚŽ: Tipujte nejlepšího biatlonového střelce sezony |
„Nemám šanci tomu rozumět, nebyl jsem tehdy u českého týmu,“ tvrdí dnes. O kontakt s Koukalovou se nepokusil. „Tohle je nová éra. Dělám s těmi, které závodit chtějí.“
Po více než měsíčním Rybářově a Hamzově úsilí se Gjelland s Čechy dohodl. Převezme ženský tým. Na rok - a jestliže bude po něm panovat oboustranná spokojenost, tak i na celý olympijský cyklus.
S orientací v nové zemi a s překlenutím jazykové bariéry mu pomáhá zkušený trenérský asistent Jiří Holubec. „Jazykové nuance jsou největší problém,“ uznává Gjelland a předvádí svoji zatím skromnou českou slovní zásobu: „Dobrý den. Jak se máte? Jedna, dva, tři, čtyři. Pivo.“
Angličtiny, která se stala novou úřední řečí ženského týmu, se některé reprezentantky obávaly. Ale i mladičká Markéta Davidová se nyní svěřuje: „I když mi někdy chybějí slovíčka, s trenérem si rozumíme. Použiju ruce nohy, domluvíme se.“ Pokud je přece jen zapotřebí tlumočníka, bývá většinou po ruce Holubec.
Jednejte s ženami jako s muži
Gjelland nepožadoval v Česku luxusní bydlení, při soustředění v Jablonci bydlel s ostatními na ubytovně střediska. „To abychom byli co nejvíc v kontaktu a lépe se poznali,“ tvrdí. I přes léto, když mezi přípravnými kempy pobýval v Norsku, udržoval se závodnicemi pravidelný kontakt mailem, ptal se na jejich pocity a názory.
„Je to pro mě nová a zatím velmi dobrá zkušenost,“ soudí o pěti měsících u českého týmu, jemuž vtiskává vlastní filozofii. Jinými slovy: „Věřím většímu množství pomalejšího tréninku v menších intenzitách.“
S Vítkovou už pracoval i na její dříve problematické střelecké položce vleže. „Musela upravit celou pozici, byla trochu posunutá,“ popisuje.
Davidové pro změnu měnil najíždění na terč. „Ta může být budoucí velkou hvězdou,“ soudí o mistryni světa juniorek. „Na lyžích je opravdu dobrá, ve střelbě vidím progres. Občas. Potřebuje čas. Je mladá a učí se.“
V minulosti pracoval Gjelland v Norsku jak s elitními ženami, tak s muži. Nezastává však častý názor, že ženské týmy vyžadují citlivější zacházení. „Naopak. Jsem přesvědčen, že si přejí, aby se k nim přistupovalo stejně jako k mužům.“
Rybář jej považuje za vítanou změnu, která oživí tým i dlouhá léta zaběhlé pořádky. Zda se nový norský vítr promítne také do výsledků, ani Gjelland nemíní spekulovat. „Zatím neřeknu: chceme končit tolikátí a tolikátí. Nemám ještě s těmito dívkami zkušenosti, jak reagují na závodní situace.“
Od neděle je začne získávat.