Za sebou má pokus přejet USA i mnoho dalších extrémních klání. Teprve při posledním mistrovství Evropy v cyklistickém ultramaratonu našla ovšem doprovodný tým, jaký si přála po celou dobu.
"Ze šesti lidí se mnou do Slovinska jeli čtyři poprvé, ale byli hodně dobří. Nemám se na co vymlouvat. Co se nepodařilo, byla víceméně moje zásluha," říká Ebertová. "Měla jsem úlety. Nerozdýchala jsem, že nevyhraju."
Kvůli žaludečním potížím přišla o šanci bojovat o vítězství hned zpočátku, Kanaďanka získala příliš velký náskok. "Jakmile jsem snědla cokoli jiného než normální jídlo, bylo mi zle." I tak však Ebertová stále mohla dohnat druhou Italku, ačkoli na ni ztrácela čtyři a půl hodiny.
Tým ji ovšem musel popohánět.
Když se cyklistce nechtělo pokračovat, doprovodný vůz jí zkrátka poodjel. Nechat ji jít si po dvou probdělých nocích lehnout? Ani omylem. Přitom i doprovod padal únavou. "Byli svatí," říká Ebertová.
Lékař Pavel Homolka zafungoval i jako psycholog. "Třetí noc mi naštvaně řekl: Hele, já už nemůžu. Buď budeš chtít, nebo ne." A tak Ebertová znovu začala závodit.
V závěru jí pomohlo, že ultramaraton o 1202 kilometrech a 13,5 kilometrech převýšení, už jela. Věděla, že profily trati v itineráři neodpovídají skutečnosti. "Zato Italka netušila, že na tisícím kilometru je prudké, desetikilometrové stoupání," líčila Ebertová.
Zatímco Italka ztrácela síly, Češka je našla. V horách zabírala rychleji, než předtím na rovině. "Pětikilometrový kopec do cíle se dá jet rychle, užila jsem si to." V cíli ji doprovod zlil nealkoholickým pivem.
"Poprvé v životě jsem šílela. Je otázka, jestli toho právě teď nenechat." Někde v hloubi dušemá stále touhu znovu zkusit závod RAAM, tedy přejezd USA, jenže na takovou výpravu těžko sežene peníze. Její tým by zase rád jel ještě jednou okolo Slovinska.
"Závěr byl úžasný, ale kde je psáno, že dojedeme znovu?" Navíc si devětatřicetiletá Ebertová na kole uhnala tenisový loket a je po operaci kolene. A tak možná bude pomáhat kamarádce v cyklistickém obchodě a napíše knížku. Vyskočí z kola práce a tréninků. "Neznám nic jiného. Už ve mně není nadšení.
Na tyhle závody člověk musí být natěšený. A já cítím, že mě každý ultramaraton stojí víc a víc sil."
