Co pro vás třetí titul mistra světa znamená?
Hlavní je, že jsem se dostal z průseru, který se mi přihodil na olympiádě. Je strašně příjemné, když dosáhnete svého cíle. Chtěl jsem ještě udělat světový rekord, ale myslím, že můžu být spokojený. Protože právě tenhle moment mě totiž utvrzuje v názoru, že do šrotu ještě nepatřím.
V průběhu desetiboje jste měl v mnoha okamžicích k pokoření světového maxima hodně blízko. Nesvazovalo vás to?
K ničemu jsem se neupínal, ani nic nepočítal. Prostě jsem věděl, na co v dané chvíli mám. Myšlenky na rekord byly, nebyly... Nechal jsem všechno náhodě a nijak jsem se netraumatizoval.
A teď vás nemrzí, že jste si nevzal světový rekord zpátky?
Můžu být spokojený, přestože ve mně bylo víc. Ale podmínky se rozhodně nedaly nazvat ideálními. Alespoň se mám na co vymluvit, i když to moc často nedělám. A všechny disciplíny mi také extrémně nesedly, na světový rekord si však stále věřím.
Hned úvodní závod druhého dne na 110 metrů překážek se vám vydařil, dostavila se pohoda?
Určitě, ale možná jsem mohl běžet ještě rychleji. Problémy však přišly v disku, měl jsem z něho před závodem trošku obavy, které se bohužel potvrdily. Byl jsem moc nadržený, spěchal jsem...
Chuť jste si ale spravil ve skoku o tyči, kde jste si zásluhou úspěchu na pěti metrech vyrovnal osobní maximum. Čekal jste to?
Překvapil jsem sám sebe a stálo mě to hodně psychických sil. Letos jsem moc neskákal a chtěl bych poděkovat Jirkovi Rybovi, Romanovi Šebrlemu i všem na tribuně, že mě přinutili vzít do ruky tvrdou tyč. Vyplatilo se to, přestože 510 centimetrů už bylo nad mé síly. Doufám, že se mi tahle zkušenost zakoření v palici, rád bych se totiž na "pětce" na stará kolena usídlil i nadále.
V polovině soutěže se před vás o jediný bod dostal Brit Dean Macey. Neobával jste se, že by tak mohlo skončit celé desetibojařské klání?
V žádném případě, znám možnosti svých soupeřů. Spíš jsem měl maličko strach z Erkiho Noola, takový stínek pochybností se vynořil po disku, ale jakmile jsem v tyči zdolal pět metrů, věděl jsem, že náskok uhájím.
Podle papírových předpokladů měli čeští atleti v desetiboji získat medailí víc...
Mrzí mě to, moc. Před mistrovstvím světa jsem počítal, že budeme na bedně dva a když jsem viděl na Frankofonních hrách formu Jirky Ryby, věřil jsem, že se všichni tři vejdeme do elitní osmičky. Jirka si ještě polepšil, ale Roman bohužel skončil tak, jak skončil.
Jak jste vnímal vystoupení Romana Šebrleho a fakt, že prakticky celý závod zápolil se zdravotními problémy?
Bolest velice dobře znám a každopádně jsem mu nezáviděl. Příjemně mě překvapil, že závod dokončil, ukázal, že je tvrdej chlap. A myslím, že mu takový zážitek do budoucna prospěje, stejně jako prospěl mně.
Ani po psychické stránce se asi necítil nejlépe.
Myslím, že můj výkon v dálce pro něj byl dost šokující. Roman ještě není takový závodník, aby se v takové situaci dokázal rychle sebrat. Navíc se zrovna tehdy ozvalo zraněné tříslo, což pro něho také nebylo jednoduché. Ale druhý den závodil slušně.
V průběhu desetibojařské soutěže se zdálo, že vztahy mezi vámi dvěma nejsou v pořádku. I v televizním přenosu se ozvala určitá slova, která takové spekulace potvrzovala. Můžete prozradit, co se vlastně dělo?
Je těžké na takovou otázku reagovat. Jedná se spíš o takovou rodinnou debatu, všechno si musíme vyříkat mezi sebou ve skupině a netahat problémy na veřejnost. Je důležité, že jsme celý závod doválčili jako tým.
Nějaký názor ale určitě máte?
Stejná věc se mi také přihodila. Roman měl možná situaci nést s úsměvem na tváři a nestahovat se do sebe, neuzavřít se do ulity. Hlavně věřím, že se dá do pořádku.
Bude pokračovat vaše vzájemná spolupráce?
Především záleží na trenérovi, vždyť chtěl po sezoně končit. Jeho rozhodnutí hodně věcí ovlivní. Mnohé bude jasnější na konci září.
Věřil jste, že titul mistra světa obhájíte?
Nejvíc ve mě doufal Pavel Kolář a Honza Železný, který mi říkal, že když přidám ke květnovým výkonům z Götzisu v každé disciplíně čtyřicet padesát bodů, je to tam. Fandila mi však spousta lidí, chtěl bych jim moc poděkovat. A především jsem si věřil já sám.
Ze světového šampionátu už máte tři zlaté medaile, co s nimi budete dělat?
Mám doma takový pěkný šuplík, tam si je skládám a pár mi jich tam ještě chybí.
Zisk kterého titulu byl nejtěžší?
Rozhodně posledního. Jsem moc rád, že se mi podařilo dojít až k cíli.
 Český desetibojař Dvořák při hodu oštěpem |
