Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Dvanáct slavných, na které se v anketě nedostalo

12 1998
P r a h a - Černé svědomí trápilo desítky osobností, které hlasovaly v anketě Hokejista století. Přesto, že přemýšlení věnovaly hodiny, někdy dokonce celé dny a noci, stejně je zžíral nepříjemný pocit a říkaly: "Bylo to strašně těžké, určitě jsem na někoho zapomněl." "Vybral jsem deset lidí, ale našel bych deset dalších," řekl bývalý útočník Josef Černý. Další váhali do poslední chvíle. "Nebo Reichel. Toho tam ještě připište. Že už jich mám moc? Tak ho tam nedávejte, je ještě mladý a dočká se," přemítal Vladimír Bouzek, mistr světa z let 1947 a 1949, potom trenér reprezentace a Brna.
Desítky slavných hráčů z historie dostalo v anketě jen málo bodů, nebo se vůbec v pořadí neobjevily. I proto, že se mohlo tipovat jen deset jmen. Zde je aspoň několik hokejistů, na které se, ač v anketě neskončili na nejvyšších místech, nezapomíná:
Jiří Bubla - trojnásobný mistr světa z let 1972, 1976 a 1977. Útočný obránce, který vytvořil spolehlivou obrannou dvojici s Milanem Kajklem. Spolu s Hlinkou byl duší tehdejšího Litvínova.
Bronislav Danda - levé křídlo legendárního útoku Brna z přelomu padesátých a šedesátých let, kde hrál v centru Pantůček a na pravém křídle Vlastimil Bubník. Bojovný a technický útočník.
Karel Gut - obránce, který prožil v národním týmu celé desetiletí od počátku padesátých let jako kapitán. Hrál na třech olympijských hrách.
Josef Horešovský - tvrdý bek s dosud nepřekonanou střelou zápěstím od modré. Mistr světa 1972. Na olympijských hrách 1968 a 1972 byl vyhlášen nejlepším obráncem.
Jaroslav Jiřík - jako první český hokejista si v sezoně 1969/1970 zahrál v NHL za St. Louis Blues. Bojovník, který se uměl prosadit před brankou a nenapodobitelným způsobem dát gól.
Stanislav Konopásek - když hrál jako malý, hádal se o stejné číslo, jaké měl na dresu jeho idol Josef Maleček. Nakonec mu zůstalo číslo po Mateji Bucknovi. V konci čtyřicátých let se malí kluci pro změnu prali o Konopáskovu pětku, číslo dvojnásobného mistra světa, skvělého útočníka.
Oldřich Machač - obránce, jehož proslavily nejen ukázkové bodyčeky. Díky tvrdé hře do těla v týmech mistrů světa 1972, 1976 a 1977 skvěle doplňoval tvůrce hry Pospíšila.
Josef Mikoláš - brankářský hrdina mistrovství světa 1961 ve Švýcarsku. Pomohl k tomu, že národní tým po dvanácti letech získal evropský titul, když remizoval s Kanadou a senzačně porazil SSSR.
Václav Roziňák - pravé křídlo, které na olympiádě ve Svatém Mořici v roce 1948 a na mistrovství světa ve Stockholmu 1949, kde tým vyhrál titul, vytvořilo památný útok se Zábrodským a Konopáskem.
František Tikal - desetiletí opora reprezentační obrany, v letech 1964 a 1965 vyhlášen nejlepším obráncem mistrovství světa. Začínal vedle Karla Guta. Proslavila jej protisměrná otočka, jíž s pukem na holi mátl soupeře.
Josef Trousílek - defenzivní obránce, který měl díky tvrdosti u soupeřů respekt. Jeden z nejlepších beků těsně po válce, dvojnásobný mistr světa z let 1947 a 1949.
Miroslav Vlach - autor slavného gólu do prázdné branky proti Kanadě, díky němuž získala reprezentace v roce 1959 na mistrovství světa v Praze bronzové medaile. Jeden z nejrychlejších křídel historie, velký milovník sólových nájezdů.
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze