Desítky slavných hráčů z historie dostalo v anketě jen málo bodů, nebo se vůbec v pořadí neobjevily. I proto, že se mohlo tipovat jen deset jmen. Zde je aspoň několik hokejistů, na které se, ač v anketě neskončili na nejvyšších místech, nezapomíná:
Jiří Bubla - trojnásobný mistr světa z let 1972, 1976 a 1977. Útočný obránce, který vytvořil spolehlivou obrannou dvojici s Milanem Kajklem. Spolu s Hlinkou byl duší tehdejšího Litvínova.
Bronislav Danda - levé křídlo legendárního útoku Brna z přelomu padesátých a šedesátých let, kde hrál v centru Pantůček a na pravém křídle Vlastimil Bubník. Bojovný a technický útočník.
Karel Gut - obránce, který prožil v národním týmu celé desetiletí od počátku padesátých let jako kapitán. Hrál na třech olympijských hrách.
Josef Horešovský - tvrdý bek s dosud nepřekonanou střelou zápěstím od modré. Mistr světa 1972. Na olympijských hrách 1968 a 1972 byl vyhlášen nejlepším obráncem.
Jaroslav Jiřík - jako první český hokejista si v sezoně 1969/1970 zahrál v NHL za St. Louis Blues. Bojovník, který se uměl prosadit před brankou a nenapodobitelným způsobem dát gól.
Stanislav Konopásek - když hrál jako malý, hádal se o stejné číslo, jaké měl na dresu jeho idol Josef Maleček. Nakonec mu zůstalo číslo po Mateji Bucknovi. V konci čtyřicátých let se malí kluci pro změnu prali o Konopáskovu pětku, číslo dvojnásobného mistra světa, skvělého útočníka.
Oldřich Machač - obránce, jehož proslavily nejen ukázkové bodyčeky. Díky tvrdé hře do těla v týmech mistrů světa 1972, 1976 a 1977 skvěle doplňoval tvůrce hry Pospíšila.
Josef Mikoláš - brankářský hrdina mistrovství světa 1961 ve Švýcarsku. Pomohl k tomu, že národní tým po dvanácti letech získal evropský titul, když remizoval s Kanadou a senzačně porazil SSSR.
Václav Roziňák - pravé křídlo, které na olympiádě ve Svatém Mořici v roce 1948 a na mistrovství světa ve Stockholmu 1949, kde tým vyhrál titul, vytvořilo památný útok se Zábrodským a Konopáskem.
František Tikal - desetiletí opora reprezentační obrany, v letech 1964 a 1965 vyhlášen nejlepším obráncem mistrovství světa. Začínal vedle Karla Guta. Proslavila jej protisměrná otočka, jíž s pukem na holi mátl soupeře.
Josef Trousílek - defenzivní obránce, který měl díky tvrdosti u soupeřů respekt. Jeden z nejlepších beků těsně po válce, dvojnásobný mistr světa z let 1947 a 1949.
Miroslav Vlach - autor slavného gólu do prázdné branky proti Kanadě, díky němuž získala reprezentace v roce 1959 na mistrovství světa v Praze bronzové medaile. Jeden z nejrychlejších křídel historie, velký milovník sólových nájezdů.
Jiří Bubla - trojnásobný mistr světa z let 1972, 1976 a 1977. Útočný obránce, který vytvořil spolehlivou obrannou dvojici s Milanem Kajklem. Spolu s Hlinkou byl duší tehdejšího Litvínova.
Bronislav Danda - levé křídlo legendárního útoku Brna z přelomu padesátých a šedesátých let, kde hrál v centru Pantůček a na pravém křídle Vlastimil Bubník. Bojovný a technický útočník.
Karel Gut - obránce, který prožil v národním týmu celé desetiletí od počátku padesátých let jako kapitán. Hrál na třech olympijských hrách.
Josef Horešovský - tvrdý bek s dosud nepřekonanou střelou zápěstím od modré. Mistr světa 1972. Na olympijských hrách 1968 a 1972 byl vyhlášen nejlepším obráncem.
Jaroslav Jiřík - jako první český hokejista si v sezoně 1969/1970 zahrál v NHL za St. Louis Blues. Bojovník, který se uměl prosadit před brankou a nenapodobitelným způsobem dát gól.
Stanislav Konopásek - když hrál jako malý, hádal se o stejné číslo, jaké měl na dresu jeho idol Josef Maleček. Nakonec mu zůstalo číslo po Mateji Bucknovi. V konci čtyřicátých let se malí kluci pro změnu prali o Konopáskovu pětku, číslo dvojnásobného mistra světa, skvělého útočníka.
Oldřich Machač - obránce, jehož proslavily nejen ukázkové bodyčeky. Díky tvrdé hře do těla v týmech mistrů světa 1972, 1976 a 1977 skvěle doplňoval tvůrce hry Pospíšila.
Josef Mikoláš - brankářský hrdina mistrovství světa 1961 ve Švýcarsku. Pomohl k tomu, že národní tým po dvanácti letech získal evropský titul, když remizoval s Kanadou a senzačně porazil SSSR.
Václav Roziňák - pravé křídlo, které na olympiádě ve Svatém Mořici v roce 1948 a na mistrovství světa ve Stockholmu 1949, kde tým vyhrál titul, vytvořilo památný útok se Zábrodským a Konopáskem.
František Tikal - desetiletí opora reprezentační obrany, v letech 1964 a 1965 vyhlášen nejlepším obráncem mistrovství světa. Začínal vedle Karla Guta. Proslavila jej protisměrná otočka, jíž s pukem na holi mátl soupeře.
Josef Trousílek - defenzivní obránce, který měl díky tvrdosti u soupeřů respekt. Jeden z nejlepších beků těsně po válce, dvojnásobný mistr světa z let 1947 a 1949.
Miroslav Vlach - autor slavného gólu do prázdné branky proti Kanadě, díky němuž získala reprezentace v roce 1959 na mistrovství světa v Praze bronzové medaile. Jeden z nejrychlejších křídel historie, velký milovník sólových nájezdů.
