Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Další běžkyně-muž? Sprinterce zakázali závodit. Jsem zničená, řekla

NESMÍ ZÁVODIT. Indická sprinterka Dutee Chandová měla nadějně rozjetou kariéru, nyní však kvůli vysokým hladinám přirozeného testosteronu nesmí závodit. | foto: Profimedia.cz

16 2014
Už v 18 letech se stala národní šampionkou, před rokem vyhrála bronz na mistrovství Asie. Jenže slibně se rozjíždějící kariéru indické sprinterky Dutee Chandové přerušil zákaz závodění. Neprošla „testem pohlaví“, má v těle vyšší hladinu přirozeného testosteronu, než povolují pravidla IAAF. „Vždyť jsem neudělala nic špatně!“ brání se.

Novináři vyzvídají u jejích rodičů: „Je to kluk, nebo holka? Mívá menstruaci?“

A ona si jen zoufá: „To je tak ponižující. Nevzala jsem žádný doping. Neudělala jsem žádnou chybu.“

Provinění Dutee Chandové proti pravidlům IAAF je jediné: její hodnota testosteronu je vyšší než 10 nanomolů na litr krve.

A to se nesmí. 

Atletická federace zavedla toto pravidlo po podobném případu půlkařky Caster Semenyaové. Ta zazářila na mistrovství světa v Berlíně 2009, jenže následně nemohla rok závodit kvůli řízení zkoumajícím její pohlaví.

Nyní podobné trable postupuje i 18letá Indka. Dívka, jejíž kariéra se rozjela tak nadějně!

Vyrůstala v chudých venkovských poměrech. V roce 2006 se přihlásila do národního tréninkového programu. Dařilo se jí, a tak za vydělané peníze mohla pořídit celé rodině čtyřpokojový dům ve městě. 

Loni získala bronz ve dvoustovce na mistrovství Asie, ve stovce doběhla šestá na dorosteneckém světovém šampionátu. Letos se chystala vyrazit na Hry Commonwealthu, jenže pak uslyšela šokující zprávu: Nemůžete závodit.

Zažila trauma. Ponížení. „Byla jsem zničená. Bylo mi řečeno, že musím podstoupit operaci nebo hormonální léčbu, abych zachránila svou kariéru. Šokovalo mě to,“ citovala Chandovou agentura AFP.

„Je to tak kruté. Bůh mě stvořil v podobě, jaká jsem. Nechci nic měnit a nechci se vzdát sportu.“

Nevzdala se. Podala odvolání ke sportovní arbitráži v Lausanne. Případ by se měl rozhodnout během šesti dalších měsíců. „Doufám a modlím se, že můj případ vytvoří precedens, aby nikdo jiný nemusel podstupovat takové trauma, kterým procházím.“

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze