Nakonec si mohl domácí tým z tribun vyslechnout "Hoši, děkujem!" Vyhrál totiž 3:2. A na oplátku musel obdobná slova směřovat k 5 200 fanouškům. Tedy bezmála zaplněné KV Areně.
"Diváci byli stejně skvělí jako v přípravě s Ruskem. Moc nám pomáhají. V pauzách při tie-breaku na Portugalce vyvinuli tlak. Takže dík patří i jim," obrátil se k fandům Jakub Veselý, nejmladší, ale možná taky nejemotivnější ze členů základní sestavy.
Těm nejmenším fanouškům se pak on i jeho spoluhráči odvděčili svým postupem. Roj natěšených dětí je po zápase zaplavil a dlouhé, dlouhé minuty je nechtěl propustit.
Právě tihle kluci a holky tvořili základ českého kotle. Tisícovka dětí se na západ Čech sjela, aby tu během tohoto víkendu odehrála pět turnajů pro začínající volejbalisty v projektu Barevný volejbal. A díky nim pak tribuny večer ožívají barvami, oranžovou, žlutou, modrou, červenou i zelenou. Všichni chodí fandit. Hodně nahlas a neúnavně, nutno dodat.
Jestliže je jeden koutů barevný, ten protější patří modré. Namísto ruštiny totiž v těchto dnech vládne Varům jiný jazyk. Překvapivě je to estonština. Hospůdky i promenádu zabral malý národ, jehož volejbalisté šokovali postupem přes Nizozemsko, ještě nedávno volejbalovou velmoc číslo jedna.
Tenhle postup teď Pobalťané slaví v Karlových Varech. Na výsledku estonského duelu s Ruskem zase tolik nezáleží (přesto pro pořádek, favorit zvítězil jasně 3:0), vlajka zemičky ze severovýchodní Evropy se komíhala po každém vydřeném bodíku i s koncem utkání.
A nejbizarnější moment dne? To když vytlučené estonské bloky poslaly míč vysoko nad konstrukci, která drží světelné panely. Kulatý nesmysl zmizel u stropu dobrých pět vteřin, než dopadl na palubovku... Byl to snad jediný okamžik bezmála čtyřhodinového programu, kdy aréna ztichla.
