Cyklistka Lada Kozlíková jezdila po oválu olympijského velodromu, v uších malé sluchátko od vysílačky, u úst mikrofon. Její trenér Břetislav Usnul byl v té chvíli dvě stě metrů daleko. Seděl před branou do areálu, kterou neúprosně střežili pořadatelé. Dál se nedostal, nezbyla na něj totiž akreditace. Tři dny se trenér a cyklistka takhle setkávali jen na pár chvil před branou velodromu. Kozlíková odtrénovala a svezla se autobusem pro akreditované sportovce do olympijské vesnice. Usnul musel po vlastní ose do privátního ubytování. Potom dvojici pomohl Český olympijský výbor. Usnul teď může aspoň do hlediště, na kartě má napsáno: Host. "Je to člověk, který se mnou pracuje několik let. Ví, co potřebuji," vysvětluje Kozlíková. "Při příští olympiádě se bude muset všechno změnit. Pokud trenér nebude zařazen do výpravy, nemá cenu, abych tam jezdila." Proč ta silná slova? Kozlíkové chybí pohotové diskuse o tréninku, rady nebo jen osoba, která by pomohla s kolem. Kromě toho si směle může plánovat dalekou budoucnost. Je jí dvacet let. Nedávno vyhrála časovku na mistrovství Evropy do 23 let a včera skončila desátá ve stíhacím závodě poté, co týden brala antibiotika proti angíně. "Víme, že na olympiádě nemohou být všichni," tvrdí Usnul. "Ale závodnice ze světové špičky potřebuje kolem sebe zázemí, na které je zvyklá. Lada má na olympiádě horší podmínky než na okresním přeboru."
18. září 2000
