Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Druhý pokus je sázkou na trpělivost

31 2000
P r a h a -
Nejvlivnější země celého světa a nemá na pořádné úrovni nejrozšířenější sport. Osudy fotbalu ve Spojených státech amerických jsou podivné. Přitom není pravdou, že Americe odedávna chyběl fotbal. Bostonský klub Almeida byl založen v roce 1862 a je nejstarším klubem mimo Anglii. Nebo reprezentační tým nechyběl v počátcích na žádném mistrovství světa, v roce 1950 dokonce senzačně porazil Angličany 1:0. Jenže pořádnou ligu neměli Američané nikdy. S pompou ji založili v roce 1967, jmenovala se North American Soccer League (NASL), jenže dopadla neslavně. Přitom začátky vypadaly nadějně. Velké průmyslové koncerny vrhaly miliony dolarů do nákupů zahraničních hvězd, fotbal v Americe si zkusili Pelé, Franz Beckenbauer, Johan Cruyff, Johan Neeskens, George Best i Gerd Müller. Na slavný tým New York Cosmos v čele s Pelém chodilo v průměru téměř padesát tisíc diváků, přímé televizní přenosy dosahovaly až dvacetiprocentní sledovanosti. Jenže NASL ubližovala sama sobě tím, že se nepodřizovala žádným pravidlům Mezinárodní fotbalové asociace (FIFA). Ofsajdová hranice byla až pětatřicet metrů od brankové čáry, za vítězství se dávalo šest bodů a za každý gól nad tři se přidělovaly další body. Při remíze se prodlužovalo, pak následovaly nájezdy. Opravdu originální pravidla. Navíc se hrálo na umělém trávníku, ačkoliv byl v té době celosvětově zakázán. Ubývalo nadšení, peněz a i hvězd. V roce 1985 soutěž zanikla, základní vklad 150 000 dolarů (5,4 miliony korun) totiž daly dohromady jen dva kluby, peníze neměl ani slavný Cosmos. Začínalo se znovu. Američané dostali darem od FIFA pořadatelství mistrovství světa 1994 s podmínkou, že následně rozjedou vlastní ligu. Světový šampionát překonal očekávání, padl divácký rekord, lidé si fotbal zamilovali. Akce se povedla. Na jaře 1996 se rozjela Major League Soccer, uzavřená soutěž pro deset, nyní už dvanáct vybraných týmů. Opět se objevují cizinci, ale přece jen střízlivěji, a ne hvězdy hned z první galerie. Výjimkou jsou asi jen Carlos Valderrama, Walter Zenga, Roberto Donadoni, Jorge Campos, Tomas Ravelli, Marco Etcheverry a nyní hlavně má přijít Lothar Matthäus. V každém klubu mohou být nejvýš čtyři cizinci. Důvod je jasný. Američané chtějí zabránit další zkáze, vědí, že šanci musí dostávat především domácí hráči. Na zápasy chodí v průměru přes 15 000 diváků. Fotbal se hraje v Americe úplně jiný než jinde na světě. Pozorovatelé píší, že rozdíl je určitě větší než mezi evropským a kanadským hokejem. Především se moc nebrání, v každém zápase padají běžně tři čtyři góly. To lidi láká, na stadiony chodí hlavně Jihoameričané, evropští přistěhovalci a také Asiaté. Soutěž začíná v březnu a bez letní přestávky se hraje do října. Dva televizní kanály vysílají zápas z každého kola, ročně tak jen z přenosových práv inkasuje ligová pokladna pět milionů dolarů (179 milionů korun). "Děláme všechno pro úspěch a máme dostatek trpělivosti. Pokud to tentokrát nevyjde, tak je s fotbalem v Americe konec," tvrdí komisionář ligy Doug Logan.
Autor:


Témata: FIFA, Pelé




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze