Porazil i vicemistra světa, Kanaďana Chana. A vylepšil si osobní rekord ve volné jízdě! "Tomáš dostal druhou šanci. A chopil se jí," řekl Patrick Chan. Verner namítl: "Já nedostal druhou šanci. Já si pro ni došel. Hodně jsem pro to udělal."
Rázem má starost navíc: "Vždyť já vůbec nepočítal s tím, že bych letos mohl postoupit do finále Grand Prix. V Kanadě trénuji teprve 5 týdnů." Ale je to tak. Probojoval se do prosincového finále šesti nejlepších krasobruslařů světa v Pekingu.
Do nejzazších hlubin mysli odsunul olympijskou sezonu hrůzy, kdy mu vleklá chřipka brala síly z těla a nezdary rozleptávaly sebevědomí. Olympiáda byla obrazem zmaru, světový šampionát pak vzdal. Verner je ve 24 letech na dně – a na konci? Tak tehdy smýšleli experti.
Změnil vše. Přestěhoval se v září do Toronta, k novému kouči Emersonovi. Začal dril. "První dva týdny v Kanadě jsem si myslel, že ten trénink nepřežiju. Zašel jsem i na vyšetření, abych se ujistil, zda ho mé tělo vydrží."
Do úmoru, nespočetněkrát po sobě jezdil celé své programy. "Nebyl čas pilovat čtverák ani dělat na nových skocích." Čtverný skok dočasně z jízdy vypustil. Vsadil na jistotu mnoha "trojáků", projev a podmanivou hudbu. "Zpívání v dešti je pohodový krátký program, snímá ze mě tíhu závodu. A volná na muziku Michaela Jacksona je taková napůl exhibice, kdy vím, že mi diváci pomohou."
Do volné jízdy vstupoval v Moskvě ze 3. místa po krátkém programu. Vykroužil osm trojitých skoků a uviděl 156,21 bodu. O 41 setin překonal tři roky starý osobní rekord. Jásal. Vedl. Ovšem k jízdě se chystali Američan Abbott i Chan. Troufal si na Abbotta. Zato na Chana?
"Je tlačený ze všech stran, aby byl v březnu mistrem světa. Nikdy bych nevěřil, že ho rozhodčí dají za mě." Stalo se. Kanaďan padal a u Vernerova jména zůstala jednička! "Byl to strašný nezvyk. Jen jednou jsem tenhle pocit zažil, na Evropě v Záhřebu 2008," líčil. "Je to tak příjemné. Jako kdyby mě někdo poplácal po ramenou a řekl: Hele, to, co teď děláš, je dobrý, vydrž u toho. Ta jednička byla neuvěřitelná."
Ač byl vyčerpaný, úspěch ho nadnášel. Včera na tréninku exhibice doslova létal. "Skákalo mi to jako předtím nikdy. Užívám si to." S denním zpožděním pak poslouchal na nejvyšším stupni českou hymnu, šťastný a dojatý. "Stát tam, koukat na vlajku a slyšet hymnu, to je pro mě signál, že jsem zpátky."
