Naopak, má velké plány. "Budu stavět hokejovou halu,“ říká 57letá legenda. Obíhá úřady, shání, co je třeba. Včera se Pouzar na chvíli zastavil, když v Praze převzal hlavní cenu Českého klubu fair play za celoživotní postoj. Na slavnostní vyhlašování dorazil jako první z oceněných. S hodinovým předstihem.
"Jsem rád, že si na mě vzpomněli. Na vysloužilého hokejistu, který tomuhle sportu zasvětil celý život. Pro hokej jsem pracoval před transplantací a pokračuju i teď.“
Jakým způsobem?
Budu stavět hokejovou halu. S tělocvičnou a celoročním provozem. Už se na tom pracuje a příští rok by mohla být hotová. Doufám, že dostanu nějakou dotaci z Evropské unie. Chci taky založit klub, kde bude mládež, aby hokej hrálo víc dětí a extraliga měla větší výběr.
Dostal jste cenu fair play. Vybavíte si nějaký svůj čin?
Ani ne. Ale nikdy jsem nebyl moc trestaný hráč. Hrával jsem férový hokej. Samozřejmě tvrdě, ale nemohlo se stát, že bych někoho úmyslně zranil. I v životě jsem se snažil o fair play.
A vás se někdo pokoušel zranit?
V Německu, když jsem tam končil kariéru. S Augsburgem jsme tehdy chtěli postoupit do ligy. Mydlili mě hlava nehlava, a když byla kvalifikace, trenér mě raději stáhl ze hry. Viděl, že mě chtějí zlikvidovat. Uvědomil jsem si, že bych toho měl už nechat, aby mě nikdo nezranil.
Postoupili jste?
Ne. Ale alespoň jsem nepřišel k úrazu.
Hrál jste několik let v NHL. Všímají si tam fair play?
Vždycky vyhlašují nejslušnějšího hráče sezony. Ale jinak uznávají jen góly, nahrávky a body.
Stalo se tam, že by se hráč přiznal, že dal neregulérní gól?
Teď mají všude kamery, a když je sporný gól, rozhoduje videorozhodčí. Dřív brankové rozhodčí neměli a rozhodovali sudí na ledě. Určitě se ale nestalo, že by útočící hráč řekl, že gól nebyl. To jsem tam nezažil.
Byla by to pro ně ostuda přiznat, že gól byl neregulérní?
To si nemyslím. Ale nečeká se to od nich. Tam se žije jinak, pořád se jde za nějakým vítězstvím. A říct, že cíle nedosáhneme, protože jsme udělali nějakou botu, to asi nejde. Je to jiná země.
A co doma?
Hráli jsme proti Spartě a já dal Holečkovi gól. Puk se ale odrazil od té prostřední tyčky, co drží síť, a vrátil se pod Holečka. On si na něj sedl a rozhodčí gól neuznal.
Co řekl Holeček?
Jel jsem za ním a říkám: Jirko, ty vole, vždyť to byl gól. A on na to: Tobě řeknu, že jo. Ale rozhodčímu řeknu, že nebyl.
Takže platil, nebo ne?
Ne. Rozhodčímu řekl, že gól nebyl. I když my dva jsme to viděli.
Jak ten zápas dopadl?
Stejně jsme vyhráli.
Vrátili jste se k tomu někdy?
Určitě jsme to probrali, když jsme se potkali v nároďáku. Ale už se s tím nedalo nic dělat.
Zažil jste časy, kdy pískali dva rozhodčí. Oba hlídali čáry a zároveň vylučovali. To se dalo zneužít víc než dneska, kdy jsou tam i čtyři sudí...
Taky nás dobře hlídali a vylučovali i za řeči. Moc jsme si nevyskakovali. Ale mám dojem, že tehdejší generace byla poctivější než ta dnešní. Problémy s rozhodčími, že by nás chtěli poškodit, jsme neměli.
Co vás dneska třeba zaskočí?
Že když pískají dva hlavní, tak ten, co je u souboje, nepískne nic, zatímco druhý, co je daleko, hráče pošle ven. Tomu moc nerozumím.
Asi to vidí z jiného úhlu.
Třeba ano, jenže z velké dálky. Rozhodčí, který je u souboje na tři metry, to musí vidět detailně.
Ve vaší generaci se hráči víc hecovali. Čím to bylo? Mužstvo se tehdy neměnilo třeba deset let. Stejní hráči, mezi které se moc mladých nedostalo. A všichni se mezi sebou moc dobře znali.
Takže jste na sebe spustili...
Věděli jsme, že jedeme na Spartu, a tam byl Kochta, Holeček. Byla mezi námi rivalita. I pro diváky to bylo zajímavější. Hlinka, Martinec, Nedomanský, Machač, každý klub měl svou hvězdu.
A co hecování v NHL?
Rivalita tam je a byla vždycky. Když jsme s Edmontonem přijeli do Pittsburghu, lidi nadávali Gretzkému. Byli na něj naštvaní, protože jim dával góly. U nás to zase schytal Lemieux. Lidi na něj pískali, jakmile se dotkl puku.
A co jinde?
Jednou jsme hráli v New Jersey a lidi tam najednou naházeli umělá kuřata. Stažená, neopeřená. Byla to narážka na Gretzkého. Byl hubený, jako nic. Tak se kuřata uklidila, dali jsme jim nářez a jeli pryč.
Jaroslav PouzarBývalý hokejista, v lednu mu bylo 57 let. Za České Budějovice nastřílel jako levé křídlo za 12 sezon 279 gólů, v lize byl nejlépe druhý (1981). S reprezentací se stal dvakrát mistrem světa (1976 a 1977), s Edmontonem, kde si zahrál s Gretzkým a Kurrim, vyhrál třikrát Stanley Cup (1984–85 a 1987, kdy se do NHL vrátil z německé ligy). V Budějovicích byl v 90. letech i šéfem klubu, čtyřikrát vedl tým také jako trenér. V roce 2004 mu lékaři zjistili leukemii, transplantovali mu kostní dřeň. |
Ceny fair play 2008
Celkem bylo uděleno 21 cen, z toho 14 na základě zjištění MF DNES. Tipy na činy fair play posílejte na adresu pavel.grossmann@mfdnes.cz. |
