Backflip, tedy salto vzad, ve freestylovém "pravěku" působil jako dílo z jiné planety. "Když jsem začínal, tak jsem si říkal: Tý jo, backflip teda rozhodně nikdy dělat nebudu," sděluje mistr světa za rok 2010 Libor Podmol. "Dneska se ten, kdo nedělá backflip, pomalu ani nepovažuje za freestyle motokrosaře."
Kousky, které kdysi bavily diváky, by je dnes nejspíš nudily. "K jezdcům je to trochu neuctivé, protože to, co předvádějí, není žádná legrace," podotýká Juřička. "Jenže lidi teď vidí v televizi třeba double backflip, co se skočí jednou za rok a na speciální rampě, a chtějí to vidět pokaždé. To si jen řeknu: Tak si to zkus taky, když je to tak lehký," povídá Podmol.
Hranice nemožného se pořád posouvají.
"Třeba Robbie Madison přeskočil stometrový kaňon nebo seskočil z třicetimetrového vítězného oblouku v Las Vegas. Člověk rád překonává hranice a jednou bych rád taky něco takového udělal," prozrazuje Podmol. "Jenže to jsou šílenosti, kterým předchází půl roku příprav a stojí to hodně peněz."
I klasický freestyle je ovšem plný bláznivých novinek. "Začíná sezona, takže určitě zase někdo přijde s nějakým supertěžkým trikem," tuší sedmadvacetiletý kaskadér. Zatímco diváky podobné vylomeniny nadchnou, na jezdce vyvíjí čím dál větší tlak. "Úroveň už je tak vysoko, že i malá chyba vede k pádu. A ty hodně bolí."
Spolu s úrovní předváděných triků se mění i příprava sportovců, kteří je předvádějí. Představa lehkomyslných "pařanů" je mylná. "Je potřeba tvrdý trénink a speciální strava," upozorňuje Podmol, který s trochou nostalgie vzpomíná na staré časy. "Dřív to byla větší sranda. Teď si každý trénink nahráváme a každý skok zpomalujeme a zkoumáme."
Výsledkem jsou triky, o kterých se před lety nikomu ani nezdálo.
