V řadě sportů bývá dost složité určit momentální jedničku, ale v házené takovéto debaty odpadají. Francouzská výjimečnost je zcela zřejmá.
„Jsou to všechno házenkáři non plus ultra. Jejich generace momentálně nemá na světě konkurenci. Měli bychom brát duel hlavně jako oslavu toho, že takový tým vůbec přijede hrát oficiální zápas do Česka,“ řekl zraněný kapitán Filip Jícha, jeden z jedenácti marodů (o českých trablech se sestavou více zde).
Původně jich bylo deset, ale podle středečních zpráv z týmu nenastoupí nakonec ani Roman Bečvář, který má problémy s odhodovou rukou.
Stav soupisky domácích jen prohlubuje dopředu dané role outsidera a velefavorita. Francie v této sezoně neprohrála ani zápas! A svou bilanci hodlá i dotáhnout, proto do Brna přijely všechny ústřední postavy.
„Nikola Karabatič už mě bombardoval zprávami, že se těší na oslavy postupu na Euro. Slíbil jsem, že jim zařídím kulturní program,“ usmál se Jícha; o tom, že Francie projde na mistrovství Evropy 2016 do Polska není pochyb, ale razítko by mělo nastat až v Brně.
Právě vousáč Karabatič je nyní jasně nejlepším hráčem světa. Podobně jako u Jíchy jde o univerzála zvládajícího výsostně každou házenkářskou činnost (obranu, útok, kombinaci), ale oproti poslední rok zraněními soužené české hvězdě ta francouzská přímo srší energií a silou. Do Brna nakonec nezamíří, neboť ve vlasti musí na vyšetření s ramenem.
Ale ani to na rozvržení sil nic nemění.
Francouzská hvězda Nikola Karabatič po postupu do semifinále MS v Kataru.
Karabatič spolu s pivotem Sorhaindem završili s Barcelonou klubové sezonu triumfem v Lize mistrů, ale i takové ocenění je ve francouzských reáliích jen kapkou v oceánu úspěchů.
Tak si je shrňme: brankáři Thierry Omeyer a výjimečný atlet Daniel Narcisse jsou posledními aktivními hráči z kádru mistrů světa 2001. Od té doby se otevíralo ve Francii dvakrát šampaňské po olympiádách (Peking 2008 a Londýn 2012) a hlavně po šampionátech světových (2009, 2011, 2015) i evropských (2006, 2010 a 2014).
Prošedivělý lovec trofejí Omeyer tak má celkem devět titulů!
A v tom je kouzlo Francouzů. Ve chvílích, kdy by ostatní řekli „dost“ a věnovali se oslavám, se v těchto mužích jen více a více projevovala sportovní nenasytnost.
„Pokud by existovalo mistrovství světa ve válení popelnic z kopce, stejně by Titi Omeyer chtěl za každou cenu skončit první,“ uvedl výstižně bývalý slavný francouzský brankář Bruno Martini. Omeyer je soutěživost extrémně proslulý, třeba jeho letitý spoluhráč Jícha popisoval: „Když jsme hráli na tréninku fotbálek, byly na hřišti vždycky tři týmy: staří, mladí a Omeyer.“
Ale není výjimkou, ba naopak potvrzením pravidla. I proto Francouzi míří do Brna bez omluvenek. Reprezentovat je pro ně atraktivní jak finančně, tak především sportovně. Mohou být součástí Ligy výjimečných, vylepšovat vlastní rekordy.
A ještě v jednom jsou „Les Experts“ úchvatní - v umění načasovat formu, vygradovat ji do maxima v nejdůležitějších chvílích.
Třeba jako při posledním velkém titulu na lednovém MS v Kataru. Češi s nimi ve skupině prohráli jen 27:30, ale zároveň si body soupeř pohlídal. Pak dokonce ztratil bod za remízu s Islandem... Ale když šlo o zlato, nedopustil pochyby.
Každý hráč do jednoho působí ve špičkových klubech. Díky pečlivé práci s mládeží Francie ladně zvládla generační výměnu a množství talentů nabízí výběr výhradně z házenkářů s patřičnými fyzickými dipozicemi. Obrovská síla se snoubí s rychlostí, navíc šíře kádru umožňuje střídat de facto „kus za kus“.
Slova jednoho z českých koučů Jana Filipa proto nejsou diplomatickou úlitbou soupeři, nýbrž vystižením situace: „Čeká nás nejlepší tým světa, který nemá slabiny.“ A zároveň půjde o test, který v házenkářském prostředí nemá obdoby.
