Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jobánek se na Drásalovi necítil ve formě, přesto ve vedru triumf obhájil

Vítěz Bikemaratonu Drásal Jan Jobánek dojíždí do cíle. | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

7 2015
Nejdelší trasu bikemaratonu Drásal napříč Hostýnskými vrchy na 175 kilometrů vyhrál stejně jako loni Jan Jobánek, na kratší vzdálenosti 115 kilometrů triumf obhájil Pavel Boudný.

Rychle do stínu, do chladivé sprchy a k osvěžujícímu pivu. Kromě klasické touhy dosáhnout na co nejlepší umístění a čas tentokrát účastníky bikemaratonu Drásal hnalo do cíle i extrémní vedro, z něhož se všichni snažili rychle zmizet.

„Já mám teplé počasí rád, ale i na mě už to bylo dost. Vypil jsem při závodě snad deset litrů,“ vyprávěl po ujetí 175 kilometrů a zdolání více než pětikilometrového převýšení vítězný Jan Jobánek.

A to z toho ještě nejlepší účastníci nejdelšího závodu s názvem Obr Drásal vyvázli dobře. Díky extrémně brzkému startu v 5.30 ráno se totiž do cíle dostali už po třinácté hodině. Ovšem poslední nadšenci ze 116 borců, kteří stihli dojet před oficiálním koncem, strávili na výhni i celé odpoledne – někteří šlapali dokonce přes třináct hodin.

„V tom vedru bylo důležité si dobře rozvrhnout síly, zpočátku jsem nijak neblbnul, spíš jsem se šetřil. Věděl jsem, že těch skoro osm hodin je strašně dlouhých,“ popisoval taktiku Jobánek.

Dvaatřicetiletý brněnský jezdec obhájil loňský triumf a ještě skoro o pět minut zrychlil, přitom před závodem prohlašoval, že letos není spokojený s formou, proto pojede kratší závod na 115 kilometrů.

„Nevěřil jsem si, že to vůbec ujedu. Ještě v týdnu jsem se při trénincích docela trápil, ale den před závodem jsem si říkal, že Obr Drásal je takovým zážitkem, že to zkrátka zkusím, kdyžtak slezu,“ svěřil se Jobánek. „A pocity po závodě jsou neuvěřitelné, je to opět silný zážitek, který za to stál.“

Konkurovat mu nakonec dokázali pouze Petr Šťastný a Radek Šíbl, kteří dojeli se ztrátou dvou a čtyř minut a stejně jako loni se museli spokojit se zbylými medailovými pozicemi. „Dlouho jsme jeli ve skupině asi pěti lidí, ale zhruba dvacet kilometrů před cílem jsem za to vzal a rozhodl,“ okomentoval Jobánek svůj klíčový nástup.

„Porazit se rozhodně dal, bylo to nešťastné. Zpočátku jsem se cítil dobře, několikrát jsem všem ujel a vyhrál jsem první dvě prémie, ale vždy mě dojeli,“ povzdechl si nakonec druhý Šťastný.

„Když jsme na čele zbyli asi čtyři, pravidelně jsme se točili, ale bohužel zrovna Honza Jobánek nestřídal, v jednu chvíli toho využil a v posledních dvou táhlých stoupáních byl zkrátka lepší,“ doplnil.

Co říkal na to, když ráno hlavního favorita na startu uviděl? „Popravdě mě to nepřekvapilo, on říká každý rok, že nemá formu,“ usmál se Šťastný. „I já jsem spíš na vysoké teploty než na nějaké deště a zimu, ale sedm hodin v tomto vedru už bylo i na mě moc. Teď po všech těch výživových gelech a iontových nápojích bude pivo na spláchnutí tím nejlepším.“

Dost toho měl v cíli i vítěz 115 kilometrů dlouhé standardní trasy bikemaratonu Drásal Pavel Boudný, který rovněž obhájil triumf a také skoro o pět minut vylepšil loňský čas.

„Když člověk jede, není to tak hrozné. Velká část vedla lesem, tam se to celkem dalo. Teď, když stojím, je to mnohem horší,“ říkal v cíli Boudný – za ním o osm minut zaostal Dominik Buksa, který ve spurtu porazil Filipa Adela.

„Krize mě žádná nepotkala, spíš jsem závodil s mladými kluky, kteří zbytečně bláznili. Věděl jsem, že to nemůžou přežít, později opravdu zvadli a úplně se zastavili. Ani jsem nemusel nastupovat, jel jsem si stále svoje a asi 25 kilometrů před cílem mi v táhlém stoupání na asfaltce přestali stačit,“ popsal Boudný klíčový okamžik.

I přes vyčerpání hned myslel na další ročník: „Pokud budu zdravý a ve formě, možná už zkusím Obra, aby to nebylo pořád stejné.“







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze