Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Z kola na koně. Dráhová šampionka zatím namísto medailí počítá modřiny

SBOHEM, CYKLISTIKO. Britská šampionka Victoria Pendletonová po londýnské olympiádě ukončila kariéru. | foto: Profimedia.cz

5 2015
Sedlo jako sedlo, co na tom, řeklo by se. Ale Victoria Pendletonová, nejúspěšnější britská olympionička všech dob, by mohla vyprávět. Zatímco v sedle dráhového "furtšlapu" pobrala devět zlatých světových medailí a k tomu dvě olympijské, sedlo na hřbetu dostihového koně, pro které se rozhodla ve své druhé kariéře, jí zatím přinášelo jen modřiny.

Po zlatém úspěchu z keirinu na domácí olympiádě v Londýně Pendletonová ohlásila: Končím s cyklistikou. Teď už nejsou galusky a bidony jejím náčiním, 34letá dáma se nově učí výrazy jako třmeny, uzda, podkovy. Jednu takovou by teď nejspíš potřebovala i pro štěstí, protože zanedlouho se chystá na svůj debut v roli amatérské žokejky.

A přestože je v sedle nováčkem, zase jako kdysi v cyklistické kariéře míří na ty nejvyšší cíle - příští rok se chce postavit na start dostihu Foxhunter Chase, jednoho ze závodů slavného festivalu v Cheltenhamu.

Nebyla to však zpočátku hladká jízda. „Když jsem změnila cyklistické za žokejské sedlo, tušila jsem, že to bude jedna z největších výzev, na jaké jsem kdy narazila,“ přiznala pro britský Guardian. „Ale už jsem toho za tu dobu zažila tolik zajímavého.“

Pod vedením týmu expertů prošla Pendletonová intenzivním tréninkem, pětkrát týdně trénovala a 2. července by měla ze startovacích boxů poprvé vyrazit k ostrému testu v rovinovém dostihu. Závod na 1,5 míle má být klíčovým bodem pro to, aby se úspěšně mohla ucházet o licenci kategorie A a pak i o start v největším dostihovém festivalu v Británii.

„Poprvé, když jsem sedla na koně a nespadla, byla to úleva,“ popisovala bývalá dráhová šampionka radost z prvních krůčků. „Když jsem poprvé přešla z cvalu do trysku, bylo to osvěžující. A první skok přes proutěné překážky byl obrovskou satisfakcí a vzrušujícím momentem.“

Pak se poprvé na jedné dráze potkala s dalšími žokeji a najednou měla pocit, že do nového světa opravdu patří. „Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem na té cestě několikrát neklopýtla.“ Myslela to doslovně, modřiny byly důkazem jejího bolavého učení. „Ale dál pokračuju v přípravě a nemůžu se dočkat, až se poprvé postavím na start.“

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze