Potom mě čeká relax, nejspíš lázně v Bohdanči společně s hokejisty Pardubic, kde můj brácha hraje. Škoda, že nejsou mistry, odpočívalo by se lépe.
S Radkem Jarošem, mým kamarádem-horolezcem, se chystáme ještě na Mont Blanc. Vezmeme stan a budeme si tam někde nahoře pár dní vegetit.
No a pak už zase začnou starosti, jenže studijní. Potřebuju pohnout se školou. Jsem ve třetím ročníku Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity v Brně, obor manažer-ekonom, a na léto jsem si statečně napsal pět zkoušek.
Nejvíc se teď bojím statistiky, z té mě už jednou „vyrazili“. Stejně jako u matematiky je tady nejvíc cítit nepřítomnost. Když vám to někdo vysvětluje, pochopíte to za chvíli. Ale sám? Já tedy těžko. Pokud se všechno vydaří, mohl bych zakončit bakalářské studium. Po něm zbývají ještě dva roky na magistra.
Jak vypadá moje učení? Nejdřív si musím v Brně všechno obejít a zorganizovat. Od spolužáků si kopíruju přednášky, vypůjčím knížky a zajdu do knihovny.
Na kolejní večírky nemířím. Když nestihnu odjet včas domů do Žďáru, přespávám u tety. Nikdy neležím ve skriptech dlouho do noci, radši se pořádně vyspím.
Učím se nejraději v pololeže, buď na posteli, nebo na židli s nohama na kopacím míči. Nejsem nervák, nemusím mít hrobové ticho, někdy si pustím i muziku.
V tomhle období na sport vůbec nemyslím. Sice se hýbu a trochu trénuju, ale jen na pohodu, s čistou hlavou. Když jsem unavený, učení mi neleze do hlavy. Přemýšlet o lyžích znovu začnu až v červnu.
Rodiče mě do školy nijak nenutí, berou to rozumně. Starosti mají spíš s bráchou, ten bojuje ještě se sportovním gymnáziem v Pardubicích. Znám víc jeho výsledky hokejové než studijní.
