Byla to vaše reprezentační premiéra?
To ne, prvně jsem hrál v národním týmu v roce 1999 na Spring Cupu v Brně. Od té doby jsem byl skoro pokaždé v širší nominaci, ale na žádnou větší akci jsem se nedostal. Až teď, a je to hned Světová liga.
Co první dva zápasy ve Francii, které jste prohráli? Byl jste hodně nervózní?
První zápas se mi celkem podařil, ale v tom druhém jsem byl paradoxně nervóznější, ten už se tak nevyvedl. Všichni jsme dělali hodně chyb.
Ze skupiny jsou dál první dva, za soupeře máte ještě Řecko a Japonsko. Je reálný postup?
Chtěli bychom. Hlavně musíme stoprocentně uspět v šesti zápasech doma.
Jsou vaše úkoly v reprezentaci hodně odlišné od těch v libereckém klubu?
Jsem libero a mám mimo jiné na starosti hlavně příjem. A v tom je veliký rozdíl. Servis je tam úplně na jiné úrovni. Při přihrávce stojím o dobré dva metry dál, než bych stál v extralize. A všechno je to samozřejmě mnohem rychlejší. Zvykám si.
Vaše poslední dny byly hodně hektické, ale asi příjemně. Oslavy titulu s Duklou a pak hned díky vstupu do Světové ligy nabité dny s reprezentací...
Oslavy titulu v Dukle byly parádní, trvaly týden, jezdili jsme po sponzorech, užívali jsme si. Byl to opravdu pěkný týden. Pak bylo trošku volna a už začalo soustředění české reprezentace.
A co dovolená?
No, tohle mi ji samozřejmě narušilo. Měli jsme letět s přítelkyní (volejbalistka Pavla Bartošková z TU Liberec - pozn. red.) a s partou na týden do Chorvatska. Ale plány ta Světová liga narušila asi všem. Ale o Světovou ligu se pokoušelo několik generací a podařilo se to až teď. Spadlo nám to vlastně do klína, tak se to musí využít. Dovolená v tomhle případě musí počkat. Pavlu to sice mrzí, ale nedá se nic dělat, pojede beze mě.
A náročný program pokračuje...
V neděli jsme přiletěli z Francie, dostali jsme na pondělí volno a ve středu už zase letíme ke dvěma zápasům do Řecka, kde hrajeme v pátek a v neděli. Tam to bude možná ještě těžší než ve Francii, ale zase už budeme sehranější. Předtím to bylo hodně narychlo, před Francií jsme vlastně spolu v novém složení neodehráli prakticky nic.
V národním týmu jste v trochu jiné pozici. V klubu jste na liberu jednička, tady musíte bojovat s Kryštofem. Jak spolu vycházíte? Je to jako role brankáře, nastoupit může jen jeden.
Každý by chtěl hrát. Bojujeme spolu, to je jasné, ale jen na hřišti, potom u piva ne. Jsme tam všichni kamarádi.
Před sezonou jste říkal, že o národní dres budete asi bojovat s budějovickým Habadou. Překvapilo vás, že ve výběru není on?
Ano. Ale Kryštof byl vloni na mistrovství světa, tak mu asi věří.
A kdo poletí do Řecka?
Trenér říkal, že sestavu trochu prostřídá, ale naznačil mi, že bych měl i do Řecka letět já. Oficiálně to ještě neoznámil, ale asi poletím já. Uvidíme.
Mimochodem, co volejbalisté a cesty letadlem? Pro dlouhány jako jste vy asi nic moc.
Před nástupem je vždycky rvačka o sedadla u exitu, protože tam je nejvíc místa (smích). Třeba do Francie jsme letěli takovým malinkým strojem asi pro padesát lidí. Žádná slast, naštěstí to byla jen hodinka a půl. Ale až poletíme do Japonska...
Co cizina? Pro české libero je asi hodně těžké dostat se do kvalitní zahraniční ligy.
I v zahraničí mají kluby omezenou část peněz na posily. Nejprve si proto koupí smečaře, potom nahrávače, pak blokaře. A peníze už nejsou. Proto pak většinou post libera zaplácnou sice míň kvalitním, ale levnějším domácím hráčem. Ale to neřeším. Pro mě je teď absolutní vrchol národní tým. Jsem strašně rád, že můžu hrát Světovou ligu.
