„Vítězství vždycky potěší, ještě v hlavním dostihu. Já už jsem to chtěl letos zabalit, nikam se mi nechtělo, je zima,“ přiznal žokej ze Štěpánkovic na Opavsku. „Ale Jirka Uhl mě přemluvil. Jsem rád. Pro takovou malou stáj, když vyhraje, je vždycky lepší než pro ty velké. Oni mají málo koní a chystají je v Ostravě, kde to je po rovince a v začouzeném ovzduší. Takže super a já jim moc fandím,“ dodal 42letý jezdec na konto stáje Iron Ladies.
Finiš hlavního dostihu byl velmi otevřený, o triumf se v cílové rovince pralo pět koní rozprostřených po celé šířce dráhy. „Byl to moc dobrý dostih, běželi v něm výborní tempoví koně. Říkal jsem si, že to asi bude rachot, což se potvrdilo. My jsme to nechávali až na konec. Já věděl, že to Woody nevzdá a že to dotáhne, protože má bojovné srdce,“ líčil Stromský.
Dostihy v Kolesách uzavřely domácí sezonu. „Nevím, co teď budu dělat. Kdybych jel za prací i do zahraničí, tak mě možná čeká ještě něco tam,“ přemýšlel Stromský.
„V sezoně jsem neměl tolik vítězství, protože jsem ani nejel tolik dostihů. Absolvoval jsem jich asi 40, dřív to bývalo přes stovku. Pro mě byla sezona dobrá, protože jsem už chtěl končit. Ale rozhodl jsem se vrátit a vyhrál jsem krásnou Velkou vratislavskou,“ hodnotil štěpánkovický žokej.
„Člověka to vždycky povzbudí. Ale spíš vždycky říkám, že budu končit, protože ze Štěpánkovic to mám všude daleko. Kousek to mám do Albertovce, kde však dostihoví koně už nejsou,“ mrzí Stromského. „Od toho se to odvíjí. Pokaždé jsem se rád vrátil, když mi někdo nabídl něco, co by mi aspoň trochu pokrylo náklady. Koně miluju a někde ve fabrice bych se trápil. Ale jak to se mnou dál bude, momentálně nevím.“
