Jak dlouho můžete trénovat naplno?
Týden, čtrnáct dnů už nehlídám každý pohyb a podvědomě nekontroluju, co mi vadí.
Kdy přišel zlom?
Nebyl to jeden den, je to neustálá každodenní práce a lepší pocit. Znám své myšlení i své tělo. Na turnajích Madridu a Římu jsem začínal cítit, že se na kurtu poznávám. Jsou tam sice nějaké díry v herních situacích, ale to přichází s vyhráním.
Nebyl jste už nervózní, že se pořád nedostáváte do stoprocentní pohody?
Od začátku jsem věděl, že to je dlouhá cesta a byl jsem připraven na to, že bude bolet. A ona bolí. Ale věřím, že to bude mít happy end, a proto makám. Teď dostávám pár facek, ale věřím, že mě to do budoucna zocelí.
Co vás vlastně nejvíc omezovalo?
Hůř se mi hrály vysoký balony, vysoký voleje. V práci na síti, která je doménou mé hry, jsem se necítil. Ale lepší se to.
Lze teď říct, jak velký risk vlastně byl váš start v daviscupovém čtvrtfinále v Kazachstánu?
Obrovský. Když se podívám zpětně, tak asi vím, že jsem tam neměl co dělat. Ale jel jsem tam proto, že nejel Tomáš Berdych a chtěl jsem tam být. Říkali mi, ať nejedu, ale nechtěl jsem to nechat padnout. Chtěl jsem pomoci, i když by to bylo jen z lavičky, kdy bych kluky psychicky uklidnil. Nebo pomoct v zápase. Tak jsem jel. Jenže bylo vidět, že to bylo moc rychle.
Po operaci máte zápasovou bilanci ve dvouhře 2 vítězství - 5 proher. Jak ji vnímáte?
Pro mě je každý zápas, který vyhraju, cenný jako vítězství turnaje. Čas se ošidit nedá. Je to proces a já se bud snažit bilanci přenést na vyšší číslo na začátek.
V žebříčku ATP jste spadl na pozici české trojky.
To mi žíly netrhá. Když jsem stoprocentní, vím, kam patřím. Tomu, že člověk nehraje, odpovídá i žebříček. Soustředím se na to, abych byl zpátky co nejdřív v nejlepší možné formě.
Nepřemýšlel jste nad možností vynechat antukovou část sezony?
Ne. Čím déle jste mimo, tím déle to trvá zpátky a nejlepší trénink jsou zápasy. Na antuce navíc nahrajete nejvíc úderů, výměn a herních variant, z toho pohledu to bylo dobrý a po zákroku na krk je antuka ze všech povrchů nejmenší zlo.
Jak velkou výzvou pro vás v tomto stavu je Roland Garros?
Na antuce je víc výměn, je to fyzicky náročnější, ale zase je i pomalejší a člověk na ní může být kreativnější. Rozhoduje fyzická kondice a fyzicky se cítím bez problémů. Nějakou dobu jsem používal jen půlku těla, vrchní část stagnovala, ale už se ty vidličky začínají dostávat k sobě. A když mi bude los přát, mám šanci se někam probojovat.
S čím byste tedy byl spokojený?
Pro mě je momentálně každý zápas je velké vítězství.
