"Ve Španělsku to ode mě nebyl žádný průšvih. A i když mi pak odpovědní lidé z mezinárodní federace říkali: Ano, uznáváme, že to byla látka z léků, stejně musíš dostat trest, protože byla na seznamu zakázaných," tvrdil 36letý Tomáš Enge, který se včera objevil v Liberci v Tipsport aréně na slavnostním zakončení školního roku hokejové ZŠ U školy, na kterou chodil, a byl uveden do její Síně slávy.
Tomáš EngeČeský automobilový závodník, narodil se 11. září 1976 v Liberci. První český pilot Formule 1 (rok 2001), vítěz své třídy na legendárním závodě 24 hodin Le Mans v roce 2003. V květnu 2012 měl pozitivní dopingový test na požití zakázané látky a dostal na rok a půl zákaz závodní činnosti. Jeho tehdejší vyjádření: "Je to deset let, co mě pozitivní test na přítomnost marihuany připravil o titul mistra světa Formule 3000. Výrazně to ovlivnilo moji další kariéru. Proto jsem od té doby až paranoidně opatrný na vše, co by s dopingem mohlo jakkoli souviset. Je to pro mě šok, žádnou zakázanou látku jsem vědomě neužil. Dlouhodobě trpím zdravotními problémy, kvůli kterým jsem nedávno požádal FIA o výjimku, abych mohl užívat léky, které jsou na seznamu zakázaných látek. Co mohu s čistým svědomím říct je, že se nejedná o látku THC." |
Liberecký rodák přepisoval historii českého motoristického sportu. Byl prvním Čechem v nejvýznamnějším seriálu formule 1, v němž v roce 2001 odjel ve stáji Prost tři závody, v F3000, IndyCar a dalších prestižních sériích drží kvalifikační rekord v počtu pole position v řadě pro legendární závod 24 hodin Le Mans, kde v roce 2003 ve třídě GTS triumfoval, a průběžně dokazoval svoji univerzálnost i v rallye.
Čemu se v nyní v době zákazu věnujete?
Mám závodní dovolenou, ale u aut jsem pořád. Sem tam se věnuju výuce mladých jezdců na závodních tratích v České republice a těší mě, že můžu předávat svoje zkušenosti. A hlavně spolupracuju v Německu s týmem Reiter Engineering, který dělá exkluzivně pro Lamborghini vývoj sportovních závodních vozů na okruzích. Já ty auta testuju.
V čem to spočívá?
Je to ježdění, ježdění a zase ježdění. Každý týden jsme na jiné trati, zkoušíme na autech nové díly, testujeme jejich funkčnost, výdrž, a pak je nasazujeme v závodech.
Jak vidíte váš pozitivní nález s odstupem roku?
Měl jsem zdravotní potíže a stalo se to na základě léčebných metod a užitých léků. Teď to ode mě nebyl žádný průšvih. Ale nakonec mě to potkalo a pořádný průšvih se z toho stal, protože to zkrátka zakázaná látka byla. A i když mi pak odpovědní lidé z mezinárodní federace říkali: ano, uznáváme, že to byla látka z léků, stejně musíš dostat trest, protože byla na seznamu zakázaných.
Posunul se nějak váš případ?
Bohužel zatím nijak. Pokoušeli jsme se tu dobu zákazu odvoláním aspoň nějak zmírnit, ale zatím se nic okolo toho neudálo. To všechno trvá vlastně už rok, tak se obávám, že to nejspíš vyšumí, a spíš to vidím, že mě ještě půl roku bez závodů čeká.
Budete v budoucnu ještě opatrnější?
Člověk si musí pořád dávat pozor na cokoliv.
Na kdy plánujete po vypršení trestu aktivní návrat na závodní tratě?
Už se nemůžu dočkat. Hned jak mi zákaz činnosti skončí, tak do toho naplno zpátky skočím. Tedy na začátku příštího roku a doufám, že se vrátím do gétéčkových vytrvalostních závodů na okruzích typu Le Mans, což jsem jezdil naposledy.
Trénujete? V jaké budete formě?
Věřím, že v dobré. To testování aut v německém týmu je pro mě zároveň výborným tréninkem. A když to tak vezmu, tak teď jezdím o hodně víc, než kdybych závodil, protože sedím v závodních autech každý týden, střídám okruhy a pořád zkouším něco jiného. To je výborná příprava. Sice už toho mám za sebou strašně moc, ať už všech možných závodů na různých typech aut, testování, vyvíjení vozů, ale člověk se vlastně až do důchodu pořád učí.
Pojďme k tomu, proč jste se nyní objevil v Liberci.
Předávání vysvědčení deváťákům a celá akce zakončení roku školy U školy, kam jsem šest let chodil, mě nadchly. V aréně to byla show, jakou jsme my nezažili. Jsem rád, že jsem se zúčastnil, i když jsem musel jet z Německa přes noc a do Liberce dorazil ve tři ráno. Vstup do Síně slávy školy beru jako čest a zároveň je příjemné vědět, že škola si váží toho, že jsem jako její žák něco dokázal.
Chodil jste do hokejové školy, jak se vám dařilo na ledě?
Hrál jsem hokej za Stadion a nebyl jsem na tom vůbec špatně, i když jsem malý, protože ještě všichni byli malí jako já. Ale najednou začali kluci okolo růst, ale já moc ne, takže jsem začínal mít výškový handicap, takže moje kariéra hokejisty postupně končila.
Zahrajete si ještě někdy hokej?
Ale jo, pořád, výstroj mám, a když jsem v Liberci, tak v zimě chodím pravidelně s partičkou kamarádů i dvakrát týdně. Už se zase těším.
