Pro leckoho znamená odchod do důchodu definitivní konec kariéry. Pro Pellmanna to byl nový začátek.
Už v mládí dělal gymnastiku a atletiku, jenže kvůli Velké hospodářské krizi na přelomu 20. a 30. let minulého století musel nastoupit do práce.
V 70. letech pracovat přestal. Na naléhání jednoho z dětí se vrátil k závodění. Dařilo se mu; a tak pokračoval dál a dál. „Teď už mám za sebou 127 mítinků,“ pochlubil se.
Ten poslední, na hrách seniorů v San Diegu, byl přitom výjimečný. V pěti disciplínách překonal ve své kategorii světová maxima - a to se ještě marně pokoušel o rekord v tyči, kde ani na tři pokusy laťku ve výši necelého metru nepřekonal.
Zato vylepšil třeba rekord na stovku v kategorii atletů přes 100 let. Předchozí maximum Japonce Miyazakiho 29,83 vteřin vylepšil až na 26,99. Koulí hodil přes šest a půl metru, ve výšce skočil 90 centimetrů, diskem hodil 14,85 metru.
„Asi mám docela dobré geny,“ usmál se. „Ale musím ještě trénovat víc. Myslel jsem si, že jsem na tom lépe.“
Jeho soupeři jen obdivně zírali, co ve svém věku dokáže. Fotili si s ním selfie. A jeden z nich, 57letý Robert Silva, vystihl jeho snažení slovy: „Občas vidíte stoleté lidi běhat. Ale aby skákali o tyči nebo v dálce, to je jak z jiné galaxie.“
A přece na sebe Pellmann podle New York Times dál valil kritiku: „Je to nejhorší den, co jsem za poslední měsíce měl. Omlouvám se za ten propadák v tyči.“
Co by za něj řada vrstevníků dala...