V 16. minutě se parádně trefil Král do pravého růžku, Plzeň vedla už 4:1 a našlapaná hala bouřila. Sparťanský gólman Bříza zvedl smutně hlavu. Zdálo se rozhodnuto. Například nedávno prohrával mistr s Pardubicemi 0:2, a nakonec jej protivník ztrapnil 9:1. Venku je ale Sparta jiný tým. Stejně jako v pátek se jí podařilo ztracený zápas obdivuhodně otočit. "Hráči určitě měli v mysli utkání ve Vítkovicích," řekl trenér Miloš Říha. "A když jsme snížili na 3:4, už jsme si byli jistí, že alespoň vyrovnáme." V úvodu třetí třetiny propálil bek Nedvěd při přesilovce brankáře Salfického, pak rozjel drtivý nápor kapitán Žemlička. Deset minut před koncem se nenechal odstavit bekem Čechem, přehodil si puk a bekhendem přehodil Salfického beton. Čtyři vteřiny před sirénou vyrovnal. Pro domácí to byl šok. Dlouho se nemohli vrátit na led, Salfický několik minut seděl u mantinelu. V prodloužení dokonal zkázu Zábranský. Sparta venku válí, doma se snadno položí. Proč? "K nám všichni jezdí jenom bránit, my to nedokážeme překonat a ani nemáme dost trpělivosti," myslí si asistent Pavel Hynek. "Musíme se zamyslet nad tím, jak je možné, že doma jsme druzí nejhorší a venku zase druzí nejlepší." Místo oslavného dovádění před fanoušky odjížděli plzeňští hráči se sklopenými hlavami. Byli zdrceni, stejně jako klubový manažer Jan Šůs. Ten těsně před začátkem tiskové konference neudržel nervy a kopl do židle. "Sparta byla v závěru úplně všude, kluci si asi mysleli, že vedení ubrání, a to byla chyba," smutnil plzeňský asistent František Černý.
4. prosince 2000
