Kandidát na zelenou kartu musí získat devět bodů při hře na devět jamek. Zdá se to snadné, ale nervozita u člověka, který zažil zkoušku naposledy před drahnými lety ve škole, udělá své. Naštěstí došlo ke zjemnění podmínek. Uchazeč musí pod dohledem trenéra uhrát jeden bod na jamce, což představuje tři rány nad její par. Druhou částí zkoušky je test ze základů pravidel, chování na hřišti a základů etiky.
To všechno musí naučit nebo informace zprostředkovat trenér. Jeho volba je tedy pro začátečníka klíčovou věcí. Ne každý má možnost široké volby. V dosahu je třeba jen jedno menší hřiště či driving range a tady není mezi profesionály výběr. Ve vyváženém partnerství je přitom skryt základ úspěchu u zkoušky na zelenou kartu.
Ze všeho nejdřív se ale hráč má rozhodnout, jak a proč chce golf hrát – sportovně, nebo rekreačně; kvůli byznysu či kamarádům. Je to důležité pro nastavení správného tréninkového programu a jeho intenzity. "Doporučuji maximálně tři tréninky týdně s trenérem," říká kouč Štěpán Hudec z Čechie Karlín. "Minimem je hodina s trenérem jednou za čtrnáct dní pro srovnání stylu a odstranění chyb."
kdo je trenér?Certifikovaný profesionální hráč PGA s handicapem 5,9 s dobrým lektorským nadáním a schopností umět jednoduše vysvětlit techniku. Výborný hráč nemusí být výborným trenérem. Profesionálním trenérem se stává přihlášením u asociace PGA a po zaplacení poplatků. Jsou tři úrovně s tříletým školným cca 25 000 Kč ročně a uhrazením členství 8000 Kč. |
Za ideál se pro rekreační hru považuje varianta 1x s trenérem - 1x sám - 1x hra na hřišti v jednom týdnu. Tréninková pauza znamená ztrátu citu. Kdo chodí jen na hřiště a vynechává driving range, může na dlouho ustrnout. Budoucí golfový trenér Tomáš Zapletal přidává vlastní zkušenost: "Je vhodné také střídat hřiště. Pro adaptabilitu vlastní hry a poznání nových míst, proti stereotypu."
Profesionální trenér by měl hráče změřit, doporučit mu vhodnou výbavu a být připraven pomoci s nákupem. Asi 80 procent hráčů potřebuje upravené hole na míru. Kouč by neměl doporučovat nejdražší nebo pro něj nejvýhodnější variantu a po odmítnutí ztratit zájem.
Většina hráčů má trenéra do zkoušek, potom trénují pod jeho dohledem už jen ti zarputilí, nebo ti, jimž se hra dlouhodobě přestala dařit. Jít za trenérem se ale většinou vyplatí, v základním kursu třeba nedojde na všechno, třeba na "fejdy", "piče" nebo dokonce ani na hru z bunkeru.
kdo je cvičitel?Hráč s handicapem pod 20 a úhradou kursů s cenou do 20 000 Kč. Nemusí mít status profesionálního hráče, pedagogické nadání rozhodně ano. |
Stává se ale, že zlepšení nenastane ani s pravidelnými lekcemi. Hudec se nerozpakuje: "Nebojte se a nestyďte se vyměnit trenéra. Nebuďte loajální k trenérovi, když vám nevyhovuje." Pro dlouhodobější spolupráci s jedním je výhodné vyzkoušet dva až tři. Solidní trenéři dají hodinu zdarma, v cizině je to standard.
Dobrý trenér se i přizpůsobí. Věnuje čas, který hráč neplatí, prostě proto, aby udržel kvalitu. "Pro ověření vlastní kvality dávám klientům dotazník, nebo se jich ptám, co se jim líbí, co chtějí změnit. Hodinou práce s klientem nekončí. Zajímám se o jeho hru i dále, vedu si i vlastní záznamy a tabulky," prozrazuje Hudec.
(Pokračování zítra: co si myslí trenéři o hráčích.)
