"Je dost jemný. A když na něj míří ostré polední slunce, stává se z něj vlhká buchta. Začíná zpomalovat," tvrdí nejmladší člen servismanského týmu Jan Pešina. Každý den v šest vstává a za půl hodiny už je v buňce naplněné vosky, parafíny, škrabkami, korky, žehličkami a hlavně lyžemi. Končí se až po setmění. "Umělý sníh dokáže snáz udržet studené podmínky. Kolem osmé má minus patnáct, v poledne ještě minus čtyři," říká Pešina.
Přírodní sníh by se roztékal a mizel před očima. Kvalita uměle nastříkaného zůstává. Kdyby začalo sněžit nebo pršet, okamžitě by se situace změnila, ale podmínky na šampionátu jsou nevídaně stálé. Pořád svítí slunce, na obloze ani mráček, teploty kolem nuly. Proto ani práce servismanů není natolik zběsilá: nemusí pořád dokolečka zkoušet a vymýšlet pro namazání nové varianty.
"Máme to vychytané." To říkají vždycky, když si vyzkoušejí, jak lyže namazat. V Itálii jsou už skoro dva týdny, pracují každý den. "Na tomhle sněhu se rychle sjíždějí vosky," říká Kateřina Neumannová, která sice kvůli těhotenství nezávodí, ale přesto na tratě občas vyběhne.
Je to jediná vada: umělý sníh útočí na vosky, které se ze skluznice rychleji ztrácejí. Především na nejdelší mužský závod na 50 kilometrů bude v sobotu umění přesně namazat. Určitě vyhraje favorit, ale těch je třeba patnáct. A dá se čekat, že z těch patnácti mužů vyhraje právě ten s nejlépe vybranou „mázou“.
"Sníh je agresivní hlavně mimo stopu, třeba při sjezdech vosky úplně žere. Když se pak podklady obrousí, člověk se za pár kilometrů neskutečně nadře," předvídal reprezentační trenér Květoslav Žalčík.
