Neučinil tak hned, chvíli se ještě snažil ztrátu vymazat, ale neúspěšně: "Zůstali jsme vzadu najednou tři, chtěl jsem ještě jet, ale ti dva slezli z kola. Ztráta narůstala, opravdu to nemělo smysl." Přitom se čtyřiadvacetiletý Kejval při své premiérové účasti mezi absolutní cyklistickou elitou necítil špatně. "Šlapalo se mi vcelku slušně, jenomže právě ve chvíli, kdy jsem začal ztrácet, se jelo hodně rychle," řekl Kejval.
Dojet téměř 270 kilometrů dlouhý závod v tempu, jaké jsou nejlepší světoví borci schopni nasadit, není pro žádného cyklistu jednoduchou záležitostí. Navíc Kejval odjížděl do Francie ještě s vědomím, že poslední týdny před startem neproběhly právě ideálně. "V Čechách nebylo kde závodit a já prakticky tři týdny žádný závod nejel," stěžoval si, "a závod nejde nahradit ani tvrdým tréninkem."
Aby toho nebylo málo, potkaly českého reprezentanta ještě zdravotní potíže. "Dva týdny jsem byl nemocný. I když jsem se na šampionátu už vcelku cítil dobře, přece jen to mohlo stopy nechat," konstatoval. Mít za sebou podobné komplikace a před sebou závod, jehož délka a náročnost straší i protřelé cyklistické matadory, by ho mohlo odradit, aby se vůbec do boje pustil. Kejval se přesto rozhodl závod absolvovat.
"Trochu jsem účast v některých chvílích také zvažoval," přiznal, "mistrovství světa je ale jednou za rok, navíc ne po každé se na něj člověk dostane." Pro Luboše Kejvala, mladšího z bratrské dvojice, která v letošní sezoně společně hájí barvy hradecké stáje, šlo o první kontakt se světovým šampionátem. "Pouze před lety jsem absolvoval první mistrovství Evropy cyklistů do třiadvaceti let," vzpomněl na předcházející reprezentační vystoupení.
I z tohoto důvodu nepovažuje nedokončený závod za tragédii, kterou by se měl dlouho trápit. "Nebudu na Francii vzpomínat ve zlém, vždyť to bylo moje první mistrovství světa," uvedl. Především si cení toho, že vůbec mohl být v pelotonu, kde se to hemžilo hvězdnými cyklistickými jmény. "Odvezl jsem si obrovské zkušenosti a motivaci do dalšího tréninku," hodnotí svou účast na světovém šampionátu, "a pak také trochu zadostiučinění: "Není to špatný pocit jet s opravdovou světovou špičkou. Šlo vlastně zatím o vrchol mé kariéry."